Každý ekosystém by měl mít na vrcholku potravní pyramidy dravce, který prakticky nemá přirozeného nepřítele. V řadě našich vod hraje tuto roli sumec velký. I když v mládí má určitě dost nepřátel, v dospělosti nakonec dosáhne takových rozměrů, že jediným jeho nepřítelem je člověk.

Sumec je naším původním druhem a v minulosti obýval hlavně větší a hlubší řeky s klidnějším tokem. Úplně nejvíc mu vyhovovaly nížinné toky s neregulovanými koryty, v nichž si vybíral hlubší partie s měkkým dnem a četnými úkryty v podobě vývratů, podemletých břehů a hromad naplavenin.

S přibývajícím množstvím rybníků, pískoven a údolních nádrží se ukázalo, že mu svědčí i stojaté vody a často v nic dorůstá ještě větších rozměrů než na řekách.

Původně se tento druh vyskytoval v Evropě od Rýna na východ. Jako teplomilná ryba chyběl v severní části kontinentu a také v Itálii. Na východ zasahuje až do přítoků Kaspického moře a Aralského jezera.

Jako hospodářsky a sportovně ceněná ryba byl vysazen i v dalších evropských zemích a s velkým úspěchem se v nich rozšířil. Početné populace vakazující rychlý růst brzy začaly přitahovat rybáře z celé Evropy. Kdo jezdí za sumci do Španělska, Francie nebo Itálie, měl by si uvědomit, že loví v mladých populacích vysazených teprve před několika desítkami let.

Místní rybáři obvykle nejsou z vysazených sumců nijak nadšeni a často se k nim podle toho chovají.

Splést si sumce s jinými druhy našich ryb je prakticky nemožné. Jenom nejmladší exempláře bychom si mohli splést se sumečkem americkým, který ale má na hřbetě kromě hřbetní ploutve ještě tukovou ploutvičku a má 4 páry vousků, což je o jeden víc, než se dá napočítat u sumce velkého.

Tento sumec má sice klasických 6 vousů, ale vlivem zranění se mu jeden rozdvojil.

Sumec velký je jednou z mála našich ryb, která úplně postrádá šupiny (dokonce i úhoř zakrnělé šupiny má). Tělo je dlouhé s mohutnou přední částí zahrnující širokou hlavu s obrovskou tlamou následovanou objemným břichem a za ním se dál táhne ze stran zploštělá zadní polovina těla. Její plocha je směrem dolů nastavena extrémně dlouhou řitní ploutví, která se táhne od análního otvoru až k ocasu. Naproti tomu hřbetní ploutev je nepatrná ploutvička bez velkého významu pro pohyb nebo stabilitu sumcova těla.

Sumčí tlama nemá mezi našimi rybami obdobu. Mohutné čelistní oblouky pokryté jemným ozubením někdy označovaným jako „kartáče“ uzavírají prostornou ústní dutinu zakončenou trnitými věnci žaberních oblouků. Prudkým pohybem spodní čelisti dokáže sumec potravu do své prostorné tlamy doslova nasát.

Zbarvení sumce je velmi proměnlivé. Základem je tmavý hřbet, jehož barva postupně světlá až k téměř bílému břichu. Tělo má zpravidla jednotný barevný odstín (někdy se světlejší zadní částí), který je pokrytý různobarevným mramorováním. Základní barva kolísá od světlých šedavých tónů přes různé nahnědlé nebo nazelenalé odstíny až po tmavě šedou nebo dokonce černou.

Zbarvení je často typické pro některé lokality. Vyskytují se i sumci s jednotným nažloutlým nebo až naoranžovělým zbarvením označovaní jako „albíni“.

V našich vodách je sumec významným druhem běžně vysazovaným do komerčních i sportovních revírů. Vyskytuje se ve všech velkých tocích i vodních plochách v nižších polohách.

Na některých vodách v současnosti vedlo velkorysé vysazování až k tomu, že jsou tyto revíry bohatě zarybněny sumci menších velikostí a dochází tu k poklesu stavů bílé ryby.

Rozlišovací znaky

Hřbetní ploutev má 3 –5 měkkých větvených paprsků, řitní ploutev 77 – 92 měkkých větvených paprsků, prsní ploutev 1 tvrdý (velice silný) a 14 – 17 měkkých paprsků a břišní ploutev 11 – 13 měkkých větvených paprsků (první z nich příliš měkký není, ale větví se).

Šupiny nejsou vyvinuty.

Čeho si všímat při běžném pohledu:

dlouhé tělo s robustní přední částí a ze stran zploštělou zadní částí
extrémně dlouhá řitní ploutev
velmi malá hřbetní ploutev

široká hlava s obrovskou tlamou a jemným ozubením („kartáče“)

holá kůže bez šupin
2 dlouhé vousy na horní čelisti a 4 kratší na dolní

velmi malé oči

Rozdíly použitelné pro rozpoznání od sumečka amerického:

absence tukové ploutvičky
jen 6 vousů místo 8 u sumečka

Výskyt v ČR

Sumec se u nás díky vysazování vyskytuje ve všech větších vodách, zejména v nižších polohách. Nejlépe se mu daří v nížinných řekách jako jsou Morava, Dyje nebo Labe, hojný je i v Lužnici a na dolním toku Berounky. Setkáme se s ním i ve velkých údolních nádržích a rozlehlých štěrkopískovnách, zejména v teplejších oblastech státu. Vyhlášenými lovišti jsou údolní nádrž Vranov, nádrže pod Pálavou a jejich přítoky, Orlík, Slapy a řada dalších.

Navzdory vysoké nadmořské výšce Lipenské údolní nádrže pozvolna roste počet sumců i tam.

Jezy na Moravě jsou vyhlášená místa k lovu sumců.

V takovémto nadjezí určitě nějaký sumec plave.

Lužnice v Táboře je jednou z našich nejslavnějších "sumcových" řek.

I Orlík je vynikající voda pro lov sumce, i když stavy pěkných ryb tu poslední dobou poněkud poklesly.

Biologie

Sumec velký je původně teplomilnou rybou nížinných řek. Do stojatých vod jako jsou rybníky, pískovny a údolní nádrže byl vysazen druhotně, ale daří se mu v nich dobře. Obecně se dá říct, že má v oblibě místa s dostatečnou hloubkou a četnými úkryty – padlými stromy, rýhami a výmoly v řečišti a podemletými břehy. Je rybou, která je aktivní spíše po setmění, ačkoli v nejteplejší části roku jsou zejména menší sumci aktivní i přes den. Hodně je k tomu stimuluje klesající atmosférický tlak provázející příchody letních bouřek a prudké změny počasí.

V létě jsou sumci na řekách schopni vytahovat i do velmi mělkých a proudných úseků.

Dlouhou dobu se věřilo, že sumec je samotářská ryba. Teprve zkušenosti potápěčů a sportovních rybářů ukázaly, že sumec je poměrně společenskou rybou a zvláště menší jedinci se ukrývají a někdy i loví ve skupinách. Atraktivní úkryty nebo zimoviště může sdílet i několik desítek ryb. Při lovu jde spíše o to, že větší počet sumců loví individuálně ve stejném úseku. Nebyla přitom nikdy doložena hejnová spolupráce jako je tomu například u okounů. Skupiny pohromadě se vyskytujících sumců mohou zahrnovat jedince různé velikosti, kteří se obvykle vzájemně nenapadají, ale byl zaznamenán i kanibalismus.

Při lovu sumec opouští úkryt a projíždí rozsáhlé oblasti svého revíru. Výrazné zvýšení potravní aktivity může vyvolat stoupající a zakalená voda. Zdánlivě nemotorný a líný sumec dovede být při lovu překvapivě rychlý a pohyblivý. Zrak využívá při lovu jen omezeně, protože v kalné vodě za nízké intenzity osvětlení by mu stejně nebyl příliš platný. Daleko víc spoléhá na hmat, čich a vnímání vibrací. Velkými pomocníky jsou mu přitom jeho vousy, kterými obsáhne široký prostor kolem své hlavy.

Dokud nejsou sumci na konkrétní lokalitě poznamenáni častým lovem, rádi připlouvají za různými zdroji zvuku (stačí opakované náhozy do jediného místa). Po získání nepříjemných zkušeností jsou naopak velice plaší.

Kořist sumec nasává do tlamy podtlakem, který vzniká při rozevření čelistí. Při lovu u hladiny při tom vznikají typické zvuky označované jako „pukání“.

Potravou sumce jsou ryby a další vodní obratlovci jako žáby, hlodavci a mláďata vodních ptáků. Velcí sumci jsou schopni ulovit i dospělé kachny, ondatry nebo ryby s hmotností přes 2 kg. U mladých sumců tvoří značnou část potravy vodní bezobratlí, žížaly apod. I když je sumec spíše lovec, nepohrdne ani mrtvou kořistí.

Lín se stopami po sumčích čelistech na těle a na hlavě

Pohlavní dospělost nastává u sumce ve 3. – 5. roce života, u samic zpravidla později než u samců. Minimální hmotnost pohlavně dospělé samice byla asi 2 kg.

Výtěr vyžaduje vysokou teplotu vody a dochází k němu koncem května nebo častěji až v červnu. Mnohdy se sumci třou ještě po červnovém zahájení lovu dravců.

Pro tření si sumci vyhledávají potopené kořeny stromů, na mnoha vodách jim však musí stačit různé porosty vodního rostlinstva.

Jiker bývá hodně - samice běžné velikosti jich klade 100 000 až 300 000, u velkých exemplářů by se jejich počet mohl přiblížit i k jednomu miliónu.

Samce spolehlivě poznáme podle prsní ploutve s výčnělky

Po výtěru samec hlídá jikry až do jejich vylíhnutí. Pohybuje se v bezprostředním okolí hnízda a ovívá ho ocasní ploutví, aby urychlil cirkulaci vody kolem jiker a zabránil usazování kalu. Přitom zuřivě útočí na vše, co se ocitne v prostoru hnízda - zejména odhání ryby, které by se rády zmocnily části jeho jiker. Neváhá ale napadnou ani větší objekty včetně člověka, ale dochází k tomu jen ojediněle. Daleko častější je, že někteří rybáři toto období využívají k nepříliš etickému lovu sumčích mlíčáků bránících své jikry.

Umělý výter mlíčáka

Umělý výtěr jikernačky

Potěr sumce velkého

Při manipulaci s ulovenými rybami anebo ještě častěji s rybami chovanými v rybnících a opakovaně přenášenými, se poměrně často stává, že sumec aktivně zaútočí na ruku člověka. Toto chování je individuální a nesetkáme se s ním u každé ryby. Někteří jedinci (bez ohledu na velikost) jsou ale skutečně agresívní a s podivuhodnou cílevědomostí napadají rušitele svého klidu. Tyto útoky jsou spíš překvapivé než nebezpečné a pokud si člověk zachová chladnou hlavu, měl by je přestát bez problémů.

Podobně agresivně útočí sumec na kovové předměty, které se dotkly jeho těla. Zatímco dotek dřeva, trávy a jiných organických materiálů mu vadí jen omezeně, kontakt s kovovými předměty zpravidla vyvolá ostrou reakci a často i útok. Možná je toto chování i příčinou mnoha úlovků na kovové nástrahy vedené po dně nebo v jeho blízkosti.

V našich vodách stojí sumec ve společenstvu vodních organismů na nejvyšším stupni potravní pyramidy. Jako největší rybí dravec reguluje stavy bílé ryby, zejména cejna, cejnka, plotice a oukleje a zbavuje vodu uhynulých živočichů. Protože je velikost jeho kořisti větší než u ostatních dravých ryb s výjimkou velkých exemplářů štiky, konkuruje sumec ostatním dravcům jen v místech početnějšího výskytu. Tam, kde se vyskytuje ve větším počtu, k tomu ale dochází. Intenzivní vysazování sumčích násad už na mnoha revírech způsobilo početní vzestup sumce, který se následně projevil zřetelným poklesem stavů bílé ryby. S rostoucí velikostí sumců ale došlo na těchto lokalitách k nárůstu rybářského tlaku a dá se očekávat, že rybářská veřejnost se svědomitě postará, aby „přemnožení“ této ryby nemělo dlouhé trvání.

Stáří a růst

Sumec roste poměrně rychle, ale hlavně plynule a po dlouhá léta. Proto může dorůst skutečně mimořádných rozměrů. I když v prvních letech života neroste tak rychle jako štika, nakonec může dorůst ve stejném stáří větších rozměrů.

Jedná se o dlouhověký druh, který si svůj růstový potenciál uchovává až do vysokého stáří. Věk našich velkých sumců běžně překračuje 30 let (což vybízí k zamyšlení ty, kdo takovou rybu chtějí zabít). Ze zahraničí existují dokonce zmínky o přiblížení se k hranici 100let. Nejvyšších hmotnostních přírůstků dosahuje sumec až po překročení délky 1 m, kdy ročně nabere na váze něco mezi 1 – 4 kg.

Rybáře odnepaměti zajímalo, jakých maximálních rozměrů je sumec schopen dosáhnout. Při současném rybářském tlaku jsou ale nejžravější jedinci pochytáni daleko dřív než mohou dosáhnout svého růstového maxima a ani trofejní ryby, které donedávna nebylo možno zdolat, dnes nedokáží unikat nástrahám rybářů věčně.

Proto většině ryb není dopřáno dosáhnout rozměrů obrovských jedinců ulovených ve velkých řekách východní Evropy v 18. a 19. století. Dalším důvodem je možná i to, že sumec jako vrcholový predátor a poslední článek potravního řetězce hromadí ve svém těle velké množství škodlivin, které mu nakonec zkrátí život o nějaké ty roky. Naprostá většina současných úlovků proto nepřekračuje hmotnost 100 kg a v České republice dosud nebyl oficiálně zaznamenán úlovek na udici, který by tuto hodnotu překročil.

Vhledem k tomu, že v historických pramenech jsou zmíněny ojedinělé úlovky od 267 do více než 300 kg (odpovídá to délce přes 4 m), máme se v budoucnu na co těšit.

Protože jako teplomilný druh nemá sumec na našem území ideální podmínky pro rychlý růst, je šance na ulovení rekordního exempláře mnohem větší v teplejších oblastech (Rusko, Kazachstán, Turecko, Španělsko, Francie, Itálie,…). V poslední době jsou z těchto lokalit hlášeny úlovky stále větších ryb. Je třeba si uvědomit, že populace ve Španělsku, Francii a Itálii byly vysazeny poměrně nedávno a tudíž je třeba počkat, jestli některá z ryb, které už dnes překračují hranici 100 kg, časem prolomí i magickou hodnotu 200 kg.

Některé úlovky z našeho území

Délka	Hmotnost	Revír	Datum ulovení	Nástraha
255 cm	93 kg	ÚN Vranov	rok 1990	?
253 cm	83 kg	Morava 3A	1.8. 2004	boilie
225 cm	70 kg	ÚN Vranov	17.7. 1998	okoun
225 cm	65 kg	Morava 12	10.7. 2002	plandavka

Růst sumce na vybraných lokalitách

ÚN Orlík – do roku 1966 (51exemplářů)

Věk (roky)	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12
Celková délka (cm)	12	25	39	52	64	74	84	93	100	107	114	122

Průměr z různých vod ČR – do roku 1977 (48 exemplářů)

(údaje zatíženy chybou z přepočtu délky těla bez ocasní ploutve na celkovou délku)

Věk (roky)	5	10	15	20	25	30
Celková délka (cm)	65	111	147	183	211	235

V tabulkách je dobře vidět plynulý růst sumce, který vydrží být plynulý dlouho do dospělosti. Je jasné, že počáteční tempo cca 10 cm ročně (na úživných vodách i víc) se postupně zmírňuje – s přibývajícími centimetry totiž stále více naskakují kilogramy. Daní za toto růstové tempo je ovšem značná spotřeba potravy.

Sportovní rybolov

Sumec je mezi rybáři jednou z nejatraktivnějších ryb. Řada z nich se na jeho lov dokonce specializuje. Možností, jak lovit sumce, je celá řada a pro každou techniku se vyrábí i speciální náčiní.

Při růstových schopnostech sumce je ale jasné, že se rybář může setkávat se sumci všech velikostí, přičemž platí, že ryby menších rozměrů jsou podstatně hojnější a ve všech směrech snáze ulovitelné než trofejní kusy.

Trofejních ryb kolem dvou metrů je málo, ale v případě zaseknutí představují mimořádně silné protivníky, které je bez speciálního náčiní těžké dostat z vody. Naproti tomu běžně se vyskytující ryby kolem 70 – 120 cm se nechají bez větších problémů zdolat i s náčiním používaným k lovu jiných ryb.

Při popisu náčiní se proto pokusím kategorie oddělit dvě kategorie potenciálních úlovků, přestože je jasné, že sumec roste plynule a na většině lokalit se můžeme setkat s exempláři všech velikostí.

Menší sumci se běžně loví přívlačí, na plavanou i položenou a nevyžadují vysloveně speciální náčiní. Je dokonce možné pokusit se i o úlovek na umělou mušku.

Trofejní jedinci se dnes nejčastěji loví z loďky za použití vábničky a na bójku s nastraženou živou rybou. Jisté procento trofejních ryb se uloví i vláčením na umělé nástrahy.

Možný výběr náčiní pro lov sumce běžné velikosti (80 - 150 cm)

Plavaná

Prut o délce 3,5 – 4 m, kvalitní, vysoce zatížitelný. Může se jednat o dělený speciál pro lov kapra nebo štiky, či výkonnější teleskop.

Vlasec v rozmezí 0,28 - 0,40 mm.

Nástraha – živá rybka, chumáč rousnic nebo i jedna rousnice, pijavky.

Položená

Prut od 3 do 4 m, dělený nebo teleskopický, hlavně dostatečně výkonný.

Monofilní vlasce v rozmezí 0,30 - 0,50 mm nebo pletenka s nosností 15 – 30 kg. Silnější průměry hlavně v blízkosti vázek.

Vhodnými nástrahami jsou živá či mrtvá rybka nebo rousnice (chumáč rousnic). Při lovu na rousnice je potíž s vysokou aktivitou menších ryb, které nastražené rousnice z velkých sumcových háčků doslova oškubou.

V poslední době se sumci loví i na boilies (existuje speciální sumcové boilie) anebo na pelety. Pro skutečně výraznou pravděpodobnost úspěchu je ale těmito nástrahami nutno masivně vnadit.

Feeder

V poslední době se stále častěji objevuje lov sumců na těžší feederové pruty. Malé ryby kolem 50 - 70 cm se na feeder loví celkem běžně - například při lovu parem. Zvládnout se dají i kusy kolem 100 - 130 cm. Klasickou sestavou je pak heavy nebo ještě lépe extra heavy feeder, kvalitní vlasec 0,28 - 0,30 mm a jako nástraha rousnice. Vzhledem k tomu, že se jedná o velké a bojovné ryby, je třeba vybírat kvalitní vysoce zatížitelné pruty a lovit v úsecích, kde je prostor pro zdolání.

Přívlač

Prut délky 240 až 300 cm, podle očekávané ryby a charakteru místa buď s odhozovou hmotností 20 – 60g nebo 40 – 80 g, výjimečně i víc.

Vlasec 0,28 – 0, 35 mm pokud možno co nejkvalitnější anebo ještě lépe pletená šňůra s nosností 15 – 20 kg.

Nástrahy: Woblery s výrazně kývavou akcí (mohou být i zvukové), plandavky, gumové nástrahy větších rozměrů. Velmi důležitá je kvalita háčků – mnohé standardně dodávané trojháčky je možno narovnat už s vlasci o nosnosti kolem 5 kg!

Muškaření

Delší prut 270 až 305 cm - AFTMA 8 nebo víc, místo k lovu vybírat tak, aby byl prostor ke zdolání ryby. Ryby v rozmezí 100 – 140 cm u nás byly s muškařským náčiním opakovaně uloveny, náhodný úlovek zdolaný s velkou dávkou štěstí měřil dokonce přes 180 cm.

Návazce 0,25 – 0,35 mm. Zohlednit možnost předření vlasce o sumčí „kartáče“.

Větší strímry a trubičkové mušky.

Možný výběr náčiní pro lov sumce trofejní velikosti

Teprve zhruba v posledních 10 – 15 letech jsou na našem trhu speciální pruty a další vybavení, které umožňují rybáři postavit se největším exemplářům sumce jako rovnocenný protivník a v rozumném čase dovést souboj s rybou do vítězného konce. Obvyklá gramáž těchto prutů je od 100 – 300 g, ale v mnoha případech je ještě vyšší.

Pruty se liší délkou, podle způsobu lovu – pruty pro loď z lodě (např. s vábničkou) bývají kratší, obvykle kolem 240 cm, zatímco pruty pro lov ze břehu (lov na bójku, podvodní splávek či na pelety) mívají 300 cm i víc. Tyto pruty se obvykle usazují do masívních kovových držáků zatlučených do země.

Asi nejlepším typem navijáku pro lov velkých sumců je multiplikátor, mezi smekacími navijáky je jen málo modelů, které se pro tento účel opravdu hodí, ale existují takové a mnozí rybáři je používají. Jako návin se pro lov trofejních sumců používají pletené šňůry s nosností 50 – 100 kg, jen výjimečně lze použít i vlasce o síle 0,60 mm a více.

Nástrahami jsou obvykle živé ryby větších rozměrů (0,5 – 3 kg) nebo chumáč rousnic. V zahraničí (Španělsko) je místy úspěšný lov na pelety, který ale vyžaduje, aby se jimi na lokalitě dlouhou dobu a v masovém měřítku vnadilo.

Vláčecí pruty se obvykle zastavily s odhozovou hmotností na 200 g. Tady je vhodné připomenout, že existují vláčecí pruty určené speciálně k lovu bojovných mořských ryb, které mají jinou konstrukci blanku (zejména výkonnější spodní část) a za cenu nárůstu hmotnosti nabízejí sílu potřebnou ke zdolávání velkých ryb. Jsou použitelné i pro lov sumců.

Pokud nám jde o skutečně velkou rybu, je třeba skutečně kvalitní naviják (ať už smekací nebo multiplikátor) s dostatečným návinem pletené šňůry o nosnosti alespoň 30 kg.

Vláčí se standardními wobblery, plandavkami nebo gumami, ale je důležité nezapomínat na to, že běžně dodávané (troj) háčky a kroužky u těchto nástrah bude ve většině případů nutno rovnou vyměnit za silnější.

Sumec velký - fotografie

Odkazy

Naše články o této rybě:

Počasí

Jasno až polojasno, v druhé polovině noci v severozápadní polovině přibývání oblačnosti a ojediněle smíšené nebo sněhové přeháňky. Nejnižší teploty +3 až -1 °C, ve východní polovině území až -4 °C. Slabý severozápadní, postupně západní až jihozápadní vítr 1 až 4 m/s bude k ránu místy zesilovat. KOMENTÁŘ METEOROLOGA: Noční mráz může poškodit ovocné stromy a vzešlou zeleninu.

Slunce vychází v 06:00, zapadá ve 19:57

Aktuální vodní stavy Mapka

více o počasí »

Kalendář rybářských akcí

**Duben 2024**
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
1	2	3	4	5	6	7
8	9	10	11	12	13	14
15	16	17	18	19	20	21
22	23	24	25	26	27	28
29	30

přidat akci všechny akce »

Vyhledávání

Sumec velký