Protože jsem někde slyšel, že lidi dnes neradi čtou, napíšu hned do úvodního odstavce, že z pohledu člověka, který se pokoušel  dění kolem kormoránů sledovat, mám pocit, že se za celý ten uplynulý rok nic zásadního nezměnilo. Dál už může číst jen ten, koho zajímá proč.

Dalo by se očekávat, že po loňských hitchcockovsky laděných náletech v Plzni budou přijata nějaká zásadnější opatření, aby se podobná situace už nikde neopakovala. Jenže nestalo se dohromady nic. Snad jen krajské úřady byly poněkud ochotnější vydat povolení k odstřelu na některých lokalitách – možná i to je ale výsledek tvrdého boje a nezměrného úsilí mnoha lidí. Nezaznamenal jsem ale žádný výrazný posun či průlom ani žádné známky zrodu ucelenější koncepce nastiňující cestu kam dál. Přitom se rybáři celé léto přesvědčovali o tom, jak zdevastované jsou některé úseky řek. Za poslední zimu hodně utrpěly například Berounka a Lužnice.

Kdybych byl hodně naivní, představoval bych si to tak, že se někdy během jara sejdou zástupci institucí, kterých se kormorání problém dotýká, domluví v hrubých rysech nějaký společný postup, nechají provést monitoring poškozených úseků, aby bylo jasné, jak dalece je situace vážná a někdy na podzim se nad jeho výsledky sejdou znovu, aby přijali konkrétní kroky před blížící se zimou – obdobím, kdy dochází k největším škodám. Skutečný běh věcí je, bohužel, pomalejší.

 

Během roku jsem ale dostal zajímavou příležitost nahlédnout pod pokličku kormorání problematiky a dozvědět se něco o tom, proč zdánlivě jednoduché věci jsou v reálu tak složité. Aby se rybářská veřejnost o problematice co nejvíce dozvěděla, inicioval Český rybářský svaz natočení dokumentu, který má za cíl mapovat současnou situci a napomoci k "prolomení ledů". Účastnil jsem se natáční, při kterém David Havlíček po dohodě s ČRS objel významná pracoviště, do jejichž kompetence problematika kormorána spadá a nechal jejich zástupce vyjádřit se k tématu před kamerou.

Viděl jsem a slyšel i to, co nakonec natočeno nebylo, snažil se „číst mezi řádky“ a domýšlet důsledky vět, které někdy byly jen diplomaticky naznačeny. Kromě toho jsem poctivě prošel vše, co se o kormoránech za celý rok napsalo na Internetu. To, co budete číst dále, je můj SOUKROMÝ pohled na celou problematiku – tak jak to vnímám a chápu. Vůbec se nebudu bránit, když se mi někdo pokusí otevřít oči a ukáže mi, že to chápu úplně špatně. Třeba postoje jednotlivých institucí zkresluji, nedocházejí mi souvislosti, dosud mě neopustil mladický idealismus a podobně.

K otázce kormorána se postupně vyjadřovali pracovníci Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství, Českomoravské myslivecké jednoty, zástupce krajského úřadu mající na starost udělování výjimek k odstřelu kormoránů a samozřejmě i zástupce Českého rybářského svazu. Soukromě jsem mluvil i s některými produkčními rybáři a také s lidmi, kteří se zajímají o ochranu přírody a ornitologii.

Pojďme se teď v hrubých rysech podívat na stanoviska jednotlivých institucí. Je jasné, že jejich postoje jsou navíc svázané současnou legislativou a snahou, aby její případné změny byly co nejmenší.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP)má ke kormoránovi poměrně zajímavý přístup. Už několikrát ho prý chtělo vyřadit ze seznamu chráněných druhů, ale vždy narazilo na odpor Ministerstva zemědělství. Něco mi ale tak trochu říká, že se s tím předem počítalo a v reálu MŽP stojí spíš na straně kormorána. Uvědomuje si sice, že tento druh působí nějaké škody a je ochotno přistoupit k určitým zásahům, ale jeho faktické kroky v podstatě směřují ke stavu, kdy budou zimující kormoráni pouze tu a tam „obtěžováni“ plašením nebo pokusy o odstřelení povoleného počtu jedinců, ale nic víc.

Při takovémto postoji se ale situace vyřeší až naprostou devastací rybích společenstev na většině našich toků, kdy nakonec nedovolí kormoráním hejnům na našem území zimovat nedostatek potravy.
Cítím tu stále i onu nikým nevyřčenou skutečnost, že pro většinu zainteresovaných osob je pták mnohem cennější a daleko víc hoden ochrany než ryba, respektive stovky ryb mnoha druhů, které musí každý kormorán zkonzumovat, aby u nás strávil zimu. Zájem o skutečnou ochranu ryb je v naší společnosti téměř nulový. Zdá se, že všichni tak nějak předpokládají, že tohle si pořeší rybáři. Asi by měli…

MŽP je proti výrazné redukci počtu zimujících kormoránů a připouští pouze plašení a odstřel menší části hejna (obvykle cca 10%) v nejeexponovanějších lokalitách. Odstřel musí být proveden na základě současné legislativy, tj. provádět ho mohou myslivci brokovou zbraní a nově navíc ocelovými broky. O těch ještě bude řeč.
Ministerstvo nově připravuje nebo již vydalo i metodický pokyn jak odstřel provádět. Možná vypadá hezky, ale v reálu tuto činnost rozhodně neusnadňuje.

V rozhovoru nevyplynulo, že by MŽP hodlalo vyvíjet nějakou aktivitu ve prospěch obsádek volně tekoucích vod, představujících nedílnou součást přírodních společenstev, která by měla být nějakým způsobem zachována a tedy i chráněna. Zaujalo mě, že pracovník ministerstva neměl žádné informace o tom, že by v poslední době kdekoli proběhl rozsáhlejší výzkum zaměřený na zjišťování skutečného stavu rybích společenstev na úsecích poškozených kormoránem. Očekával bych to, a je mi divné, že nic takového neprobíhá, zatímco sčítání ptáků je prováděno se značnou pečlivostí a nasazením.

Pochopíte to? Existují rozsáhlá a cenná společenstva organismů, která jsou dlouhodobě a vytrvale devastována a orgán odpovědný za ochranu přírody se ani nepokusí tento stav monitorovat!  Pilně se sčítá, jak nám rok za rokem přibývají kormoráni, ale nikdo se nepokouší zdokumentovat, jak nám rok za rokem ubývají ryby. Vnímám to jako další důkaz toho, že pták a ryba si opravdu nejsou před zákonem rovni.


Při rozhovoru se zástupcem Ministerstva zemědělství (dále MZ) jsem nezískal dojem, že by tento orgán jakkoli stranil kormoránům. Naopak vnímá kormorána jako problém, ale odmítá jeho vyřazení ze seznamu chráněných druhů z jednoho zásadního důvodu. V současnosti patří kormorán legislativně mezi lovnou zvěř, která z důvodu ochrany nesmí být obhospodařovávána lovem. Kromě toho je zařazen do seznamu zvláště chráněných živočichů, u nichž stát  proplácí způsobené škody. Původně se to mělo týkat jen hnízdících domácích populací, později se náhrady škod začaly vztahovat na kormorána obecně.
Vyškrtnutí kormorána ze seznamu chráněných druhů ho zařadí mezi lovnou zvěř a případné škody kormoránem způsobené pak budou muset hradit vlastníci honiteb – tedy myslivecká sdružení a nikoli už stát.
Myslivcům by tak „spadlo na hrb“ obrovské břemeno. Náhle by se ocitli odpovědnými za škody, které přemnožený kormorán působí, museli by hradit částky v řádu desítek miliónů korun ročně a doplatili by tak na problém, který vůbec nezavinili.

Asi i profesionálním rybářům je příjemnější dostat peníze od státu než je komplikovaně vymáhat od jednotlivých mysliveckých sdružení a ač to nikde nebylo řečeno, jsem si jist, že MZ koná i v jejich zájmu.
Během rozhovorů jsem ale zjistil, že MZ je úzce propojeno především s Českomoravskou mysliveckou jednotou (ČMMJ) a hájí její zájmy. Ostatně i jednání a natáčení se zástupcem myslivců proběhlo na půdě MZ.

Jestliže MZ hájí zájmy myslivců, pak lze pochopit, proč odmítá provést tento „bratrovražený krok“ a trvá na tom, že dříve, než bude kormorán vyřazen ze seznamu chráněných druhů, musí být jeho stavy upraveny na úroveň, kterou zvládnou myslivci rozumným způsobem obhospodařovávat a budou schopni zodpovídat za případné škody tímto druhem způsobené.
Zároveň MZ už dnes varuje, že podobná situace hrozí v budoucnu i u bobra, který sice nepoškozuje rybí obsádku, ale břehové porosty, břehy nebo vodní stavby a odstraňování následků jeho činnosti rovněž stojí nemalé peníze. Mají pravdu.

V souvislosti se stanoviskem MZ je zajímavé i stanovisko samotných myslivců, přesněji řečeno Českomoravské myslivecké jednoty (dále ČMMJ). Z pohledu myslivců je kormorán neatraktivní zvěří, o jejíž lov není zájem a která myslivcům nepůsobí žádné škody ani jiné potíže. Vcelku logicky tedy neusilují o žádnou změnu současného stavu.
Vyhlídky na to, že kormorán bude ze dne na den zbaven statutu chráněného živočicha, převeden do kategorie běžné lovné zvěře a bude s ním tak zacházeno, nejsou pro myslivce nijak lákavé. V první řadě se pak na uživatele honiteb obrátí všechny rybářské subjekty poškozované kormorány a budou žádat odškodné, které jim doposud vyplácel stát (cca 30 – 40 miliónů korun ročně). Následně si budou muset myslivci s kormoránem nějak poradit a svádět bitvu jak se samotným ptákem, tak s různými organizacemi zaměřenými na ochranu přírody.

Z pohledu myslivců je proto žádoucí, aby první kroky k regulaci stavů kormorána byly učiněny ještě za stávajícího legislativního stavu. Paradoxně je ale budou muset provést oni sami, protože nikdo jiný nemá právo pohybovat se v přírodě se zbraní a lovit jakoukoli zvěř. Protože ale myslivecká členská základna není nijak motivována kormorána lovit (kromě těch myslivců, kteří navíc i rybaří), požaduje vedení ČMMJ od státu určitou motivaci k odstřelu kormorána – např. v podobě vypláceného zástřelného.

Stát se k tomu ale zatím nijak nemá a vypadá to, že platit myslivcům asi nakonec budou ty organizace, které budou jejich „službu“ vyžadovat. Mimo jiné tedy i Český rybářský svaz.

Dalším problémem souvisejícím s odstřelem kormorána je to, že podle nových předpisů bude nutné v okolí vodních ploch používat při lovu netoxické ocelové broky. Ty ale váží asi tři čtvrtiny toho, co olověné a mají proto nižší kinetickou energii a menší smrtící účinek. Kormorána s jistotou usmrtí na vzdálenost něco přes třicet metrů a to je pro efektivní lov těchto inteligentních a opatrných opeřenců hodně málo. Lov kormoránů brokovnicí je z tohoto důvodu neefektivní. Jiné způsoby, s jejichž pomocí by bylo možno zimující hejna hned na začátku sezóny zredukovat, např. lov malorážkou na nocovištích, ale naše současné zákony neumožňují. Takový lov je dokonce i proti mysliveckým zvykům a tradicím a jeho zavedení by vyžadovalo rozsáhlé legislativní změny.

Byl jsem i svědkem rozhovoru s pracovníkem krajského úřadu, jehož úkolem bylo vydávat na základě schválené výjimky ze zákona povolení k odstřelu kormoránů. Rozhodně se kormoránů nijak nezastával. Hovořil podle mého názoru velmi zasvěceně a stěžoval si na komplikovanou administrativu spojenou s vydáním patřičného povolení. Zejména šlo o velký počet subjektů, které se musejí ke každému jednotlivému případu vyjadřovat a obtížné dokazování škod kormoránem způsobených. Ani nový metodický pokyn MŽP k udělování výjimek pro odstřel nehodnotil příliš kladně, protože neumožňuje postižené revíry skutečně efektivně chránit.

Pokud jde o komerční rybáře, zřejmě existují subjekty, které z peněz vyplácených jako odškodné docela profitují (souvisí to i s uměním zvládat patřičnou administrativu – ve všech směrech, které to obnáší). Velká část produkčních rybářů ale kormorána v  lásce nemá a je regulaci jeho počtu nakloněna, protože reálné škody jsou vyšší než vyplacené částky. Rozhodně ale netouží po situaci, kdy budou zbaveni možnosti získat alespoň nějaké odškodné a počet ptáků zůstane stejný.

Dokonce i mezi ornitology a ochránci přírody je řada rozumných osobností, které souhlasí s tím, že počet kormoránů je třeba regulovat. Mnozí ale vůbec nic nevědí o stavu postižených řek. Bavil jsem se s lidmi, kteří na mě překvapeně zírali, když jsem jim vysvětloval, že v té vodě opravdu už skoro nic není - rozhodně v porovnání se stavem před 10 - 15 lety.

Mimo jiné je tohle jeden z důsledků absence kvalitního nezávislého monitoringu. Zjistil jsem například, že jediné oficiální informace o obsádce vodních toků na okrese, kde žiju, představují statistiky úlovků ČRS. Ani okresní zoolog, trávící značnou část pracovní doby sledováním místní fauny, nemá žádné jiné informace o tom, v jakém stavu jsou rybí obsádky místních řek.

Bohužel je ale fakt, že velká část ochranářů nebo pseudoochranářů tvrdě vystupuje proti jakékoli regulaci, vnímá myslivce i rybáře jako jakousi krvežíznivou zájmovou lobby (ono na tom něco je) a s radostí jim hází klacky pod nohy. Viděl jsem na Internetu i veřejný dopis profesionálního ochranáře určený kolegům, z něhož bylo jasně patrné, že s odstřelem nesouhlasí, bere ho jako ústupek zaslepeným krvežíznivým rybářům, hodlá udělat vše pro to, aby faktický výsledek jakýchkoli regulačních opatření byl mizivý a vyzývá kolegy k témuž. Takto uvažující lidé se podle mého názoru vyskytují i na Ministerstvu životního prostředí a jejich hlas tu rozhodně není bezvýznamný.

 

Český rybářský svaz je v tomto případě v roli oběti – nemá prostředky, jimiž by mohl své revíry efektivně chránit, nedostává žádné náhrady škod a může jen žádat krajské úřady o udělení výjimek na odstřel kormoránů a myslivce, aby se tohoto úkolu ujali. V minulosti svaz inicioval několik právních jednání o možnosti náhrady škod, ale vzhledem k tomu, že ryby v rybářských revírech nemají majitele (právníci pro to mají termín res nullius – věc ničí), nelze označit subjekt, kterému vznikla škoda a tudíž není koho a za co odškodňovat. Četl jsem na toto téma dlouhý právnický elaborát a po jeho prostudování jsem pochopil, že toho bohdá nebude, aby se za ryby zlikvidované ve volných vodách vyplatila byť jen koruna. Možná je to tak i lepší, protože se bojím, že za státní peníze by se pak nakoupili v první řadě další kapři a duháci.

Co by ale stát reprezentovaný Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s ČRS udělat mohl, to je zaplacení monitoringu obsádky toků a nějaký příspěvek na podporu přírodních populací některých druhů našich ryb.

Co mi ve spojitosti s aktivitami Českého rybářského svazu vadí, je jejich chabý dopad. Byla vedena celá řada jednání a soudních sporů, zpracovala se Socioekonomická studie sportovního rybolovu v České republice, která se mimo jiné v jednom z bodů věnovala i problematice rybožravých predátorů a v současné době předložil ČRS např. návrh na sjednocení zástřelného ve výši, které by motivovalo myslivce k jejich lovu. V minulosti ČRS uskutečnil petici zaměřenou proti kormoránům a nasbíral téměř 50 000 podpisů a následně výsledky předal místopředsedovi vlády a poslancům evropského parlamentu. Mimo to existuje i celá řada další aktivit, které vidět nejsou.

A co se stalo či děje? Kormorán velký je i nadále zvláště chráněným živočichem, náhrady se za škody na revírech nevyplácí, udělování výjimek k odstřelu je nadále mimořádně komplikované. Možná nezbyde, než aby ČRS zorganizoval demonstraci před budovou některého z ministerstev. To by možná bylo něco, co by pozici svazu při vyjednávání podpořilo.

V Plzni se bude ve dnech 23. – 24. 2. 2012 konat na téma kormorána velká konference, kam budou pozváni novináři, ministři, poslanci, zástupci KÚ, ČMMJ atd. ČRS zde má v plánu "hlasitě" upozornit na současnou situaci, která se dá hodnotit ze strany rybářů jako bezradná. Název konference je "Kormorán velký a jeho vliv na ichtyofaunu v rybářských revírech". Můžeme jen doufat, že se poté ledy pohnou.

Určitou aktivitu vykazují též některé organizace či územní svazy. Ty ale vycházejí z prostředků, které mají k dispozici a mnohá přijatá opatření budí spíš smutek. Slyšel jsem například o tom, že některé moravské organizace, které už nechtějí za peníze svých členů krmit zimující kormorány, přikročily k tomu, že pstruhové revíry ponechávají přes zimu téměř bez obsádky. Vysazování se soustředí na jaro a na poslední měsíc sezóny se na revírech sníží nejmenší lovná délka, aby se mohlo co nejvíce pstruhů legálně vybít, k čemuž jsou členové i vyzýváni.
Tohle řešení je z mého pohledu totální katastrofa. Je to přiznání porážky, degradace řek na vody, v nichž ryby nežijí, ale procházejí jimi jako nějakou přestupní stanicí mezi odchovným zařízením a pánví. Odmítám se s tím smířit a doufám, že takto nedopadnou i vody v mém okolí.

Tento obrázek velmi symbolicky naznačuje, co nám tu po kormoránech zbyde...

A co bude dál?

Už loni jsem navrhoval řešení, kdy by se na základě přirozené produkce našich vod a odhadnuté spotřeby jednoho kormorána vypočítalo únosné množství zimujících ptáků pro jednotlivé regiony a přebytečný počet ptáků by se pokud možno hned na začátku zimy odstřelil co nejefektivnějším způsobem, jak jen to naše zákony dovolí.
Pokud by proběhl nějaký monitoring stavu našich vod, tak na silně poškozených revírech by mohl být odstřel vyšší, na vodách s bohatou obsádkou běžných druhů by naopak nemusel být prováděn třeba i vůbec. Ani já nechci kormorány vyhubit a chápu, že mají v přírodě své místo.
Ale měl by se stanovit nějaký všeobecně akceptovatelný cíl a k tomu cíli by se mělo směřovat. Svět je dnes nestabilní koktejl, v němž se přírodní rovnováha tisíckrát rychleji porušuje než obnovuje. V případech jejího evidentního narušení je lidský zásah nezbytný.

Bohužel, můj pohled je hloupý a naivní, takto se to asi dělat nedá. Jsme svázáni stávající legislativou i postoji jednotlivých institucí, z kormorána se stal předmět vzájemného handrkování ministerstev a nějaký konkrétní plán, jak situaci řešit, nikdo nehledá a hledat nebude.
Realita je tedy zatím taková, že nikdo neví, co se dál bude dít. Nabízejí se tyto možnosti:

1) Zachová se současný stav. Budeme i nadále předstírat boj s kormoránem, každou zimu se pár set jedinců zastřelí a naše řeky budou mít časem jen symbolickou obsádku původních druhů, která neumožní zimování většímu počtu ptáků. Nastane ona kýžená rovnováha, po níž tak touží zavilí ochranáři. Rybáři si každé jaro nasypou do řek duháky a kapry, aby měli co chytat a do zimy je pěkně vytahají. Na větších vodách budeme mít v rámci projektu K 70 vypasené šupináče a lysce, na které si žádný kormorán zobák otevřít nedovolí a všichni budeme spokojeni (kromě několika věčných nespokojenců jako jsem já).

2) Kormorán bude vyřazen ze seznamu zvláště ohrožených druhů. Tímto krokem by se dostal třeba na úroveň volavky. K jeho odstřelu by byla dál potřebná výjimka a stále by se vedly spory mezi ochránci přírody a rybáři o množství odlovených kusů. Hlavní změnou by bylo to, že by zmizela možnost získání náhrady podle zákona č. 155/2000 o poskytování náhrad škod způsobených zvláště chráněnými živočichy. Stavy kormoránů by se tímto způsobem asi nijak zvlášť zredukovat nepodařilo a komerční rybáři by přišli o své milióny korun. Tohle je jeden ze scénářů, proti kterým vystupuje Ministerstvo zemědělství.

3) Kormorán bude vyřazen ze seznamu ohrožených druhů a současně bude zařazen mezi zvěř, kterou lze lovit. Možnost získání náhrady dle zákona č. 155/2000 o poskytování náhrad škod způsobených zvláště chráněnými živočichy tím samozřejmě padne. Škody způsobené kormoránem budou hradit nájemci honiteb – tedy myslivci. Ti by pak ve vlastním zájmu museli počty kormoránů výrazně omezit. Tohle je podle mě nejefektivnější metoda, jak počty kormoránů výrazněji zredukovat. A myslivci by ani nemuseli požadovat nějakou motivaci. Najednou by ji měli – a jakou!
Je jasné, že pro myslivce je daleko jednodušší takový stav vůbec nepřipustit, což se jim ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství daří.

4) Teoreticky je tu možnost zachování stávající legislativy a udělování výjimek pro odstřel v takovém rozsahu, že počet kormoránů klesne na úroveň obhospodařovávatelnou lovem. Myslivci pak budou souhlasit s tím, že by platil stav popsaný v bodě 3 a Ministerstvo zemědělství tomu nebude bránit.

To je krásné řešení, kterému ale nefandí Ministerstvo životního prostředí. Otázkou je proč, když samo navrhuje vynětí kormorána ze seznamu chráněných druhů a následný postup podle bodu 3), který vede ke stejnému cíli. Odpověď je podle mě taková, že MŽP by konečně muselo přiznat barvu a veřejně dát najevo, že si skutečnou a výraznou regulaci počtu kormoránů nepřeje – případně si to nepřejí některé konkrétní osoby, které mají na dotyčném úřadě hlavní slovo.

5) Tahle možnost je úplně nejlepší. Mohlo by dojít k tomu, že na základě jednání mezi státy EU bude přijata dohoda o stavech kormoránů na kontinentu a jejich počty se budou regulovat na hnízdištích. Osobně tomu moc nevěřím, bude to ještě těžší než zavést účinnou regulaci na zimovištích.

Když jsem viděl akceschopnost orgánů EU v otázkách, kdy jde o její bytí a nebytí, nedělám si iluze, že by dokázala k problému kormorána zaujmout jakékoli zásadní stanovisko kromě všeobecných frází o tom, jak je ho třeba integrovat do kulturní krajiny.

6) Český rybářský svaz společně s Moravským rybářským svazem (na ten trochu zapomínám) zahájí cílenou a promyšlenou kampaň, aby zlomily odpor některého z ministerstev.

7) Lidi se naštvou a začnou s tím něco dělat sami. Tahle věc může mít mnoho podob a nechávám ji jako téma do diskuse pod článkem. Pokud podobně jako já toužíte mít neregulované řeky s plnohodnotnou obsádkou původních druhů ryb, tak dnes existuje jediná cesta. Spojit se, dohodnout na konkrétním programu a pokusit se vydupat si patřičné změny. Bude to těžké a bude to trvat dlouho, ale nic jiného nám nezbývá. Protože jestli jste si všimli, na naší straně nikdo, ale opravdu nikdo není.

Aktuální anketa k tématu: http://www.chytej.cz/ankety/132/

Zmiňovaný video dokument: http://www.chytej.cz/rybarska_videa/1395/

Text i foto: M. Horáček - Osprey

 

 

Pro zájemce, kteří by rádi věděli ještě víc a nemají čas strávit několik hodin hledáním čísel a grafů, tady mám ještě pár informací navíc.

 

Graf udávající počty zimujících kormoránů

Zdroj: http://www.birdlife.cz

Aktuálnější graf ani číselné údaje z pozdějších let se mi nepodařilo najít.

 

Výše náhrad vyplacených státem v minulých letech

 

Následují dva textové dokumenty, z nichž si můžete udělat širší obrázek o situaci.

 

KORMORÁNI A RYBÁŘSTVÍ

O problému kormoránů versus rybářství už byly popsány stohy papíru. Situace v Evropě byla objektivně mnohostranně analyzována, jednaly o ní nejvyšší unijní orgány, před Evropským parlamentem proběhla mnohatisícová demonstrace rybářů z většiny evropských zemí, navrženy a přijaty byly četné rezoluce – a přesto je současná situace zhruba stejná jako před lety a rybáři dál na svých bedrech nesou především ekonomický dopad celého problému. Finanční kompenzace škod způsobovaných predací kormoránů na rybách, pokud vůbec v některých zemích existují, jsou mizivým příspěvkem, jenž nemůže pokrýt ani desetinu skutečných ztrát na produkci ryb. O jaký rozměr problému jde, nejlépe dokumentuje fakt, že kormoráni denně v Evropě zkonzumují v průměru přes tisíc tun ryb v ceně řádově kolem třech milionů EUR (jde především o násadové ryby, určené k jejich dalšímu chovu či cenné ryby volných vod včetně chráněných druhů).

Na úvod malá vysvětlující poznámka. Kormorán (Phalacrocorax carbo), vyskytující se v Evropě, se dělí do dvou poddruhů a dvou subpopulací. Poddruh carbo žije zejména podél pobřeží západní
Evropy, poddruh sinensis se pak dále dělí na dvě separátní subpopulace: východní s centrem v oblasti Černého moře a dunajské delty, a západní s centrem podél baltského pobřeží; tato subpopulace se rozšířila do celé západní a střední Evropy.

Historicky se tyto poddruhy a subpopulace vyskytovaly jako zřetelně od sebe oddělené. Vzhledem k výrazné expanzi kormorána a s tím spojeným překrýváním výskytu jednotlivých poddruhů a subpopulací je však v současnosti stále obtížnější definovat vzájemné hranice.

Podle údajů respektované Evropské aliance sportovních rybářů (EAA) se dnes na většinovém území Evropy (bez Ruska, Běloruska, pobaltských republik, Ukrajiny a Moldávie) vyskytuje přes 230 tisíc hnízdních párů poddruhu sinensis, přičemž v roce 1970 to bylo ještě jen kolem 10 tisíc párů. Světová organizace Wetland International odhaduje dnešní počty hnízdních párů ještě o něco vyšší než udává EAA.

Expanzivní nárůst poddruhu sinensis západní subpopulace započal v Nizozemsku (predační tlak kormoránů zde byl tak silný, že časem došlo na totální uzavření předního významného rybničního
hospodářství) a pokračoval v Dánsku; to v roce 1989 přestihlo Nizozemsko nejvyšším počtem zjištěných ptáků. V osmdesátých a počátkem devadesátých let došlo v obou zemích k stagnaci dalšího
nárůstu, ale tato stagnace byla více než kompenzována vývojem v sousedním Německu, dále v Polsku a Švédsku, kde populace kormorána vykázaly enormní růst své početnosti.

V roce 2006 se ve Švédsku vyskytovalo 42 tisíc hnízdních párů, v Dánsku 33,5 tisíc, v Polsku téměř 30 tisíc, v Nizozemsku 23 tisíc, stejný počet pak i v Německu. Dnes jsou tyto počty v lepším případě
přinejmenším na stejné úrovni. Tempo růstu hnízdních párů kormorána nejlépe dokumentují údaje z Německa; ještě v roce 1980 byla jich zde méně než tisícovka, v současnosti šplhá jejich počet ke
24 tisícům.

Dopady predace kormoránů na rybách si například v Polsku už vybraly svou oběť; z kormorány zapříčiněného ekonomického kolapsu bylo na severu země uzavřeno jedno z významných rybničních hospodářství.
Odhaduje se, že v Evropě jako celku se dnes nachází přes 2 miliony ptačích jedinců. V čele evropského boje za uznání rybářských práv na ochranu ryb proti přemnoženým kormoránům stojí Německo. Jeho aktivity jsou v tomto směru evropskou rybářskou veřejností velice respektované, byť zatím nevedoucí k celoevropskému řešení.

Mezi poslední akci, organizovanou prostřednictvím německého rybářského svazu, patřilo sebrání více než sto tisíc podpisů pod rezoluci požadující aktivnější přístup orgánů Evropské komise k problému predace kormoránů a jejímu mnohostrannému dopadu jak do produkčního, tak rekreačního rybářství. Vyplněné podpisové archy byly předány spolkové kancléřce Angele Merkelové jako podklady pro vládní jednání.

V unijní legislativě je kormorán začleněn do působnosti evropské směrnice č. 79/409/EEC z dubna 1979 o ochraně divoce žijících ptáků jako druh vyžadující si specifická ochranná opatření. V roce
1997 byl statut nařízení, týkající se kormorána, částečně upraven, neboť stav jeho populace přestal být podle EU kritický. Přitom už před zhruba třiceti lety se začaly objevovat první zprávy o škodách
způsobovaných kormoránem na rybách jak ve volných vodách, tak v chovu. Postoj Evropské komise k ochraně kormorána byl některými odborníky označen za nepochopitelný. Německý biolog Ch. Olburs jej dokonce charakterizoval jako katastrofu pro rybí faunu, fiasko pro ochranu ptáků a skandál pro politiku ochrany prostředí. Svůj názor podpořil mnoha věcnými argumenty.

Tlak evropské odborné rybářské veřejnosti na odpovědné unijní orgány nakonec našel jistou odezvu v Evropském parlamentu. Ten v prosinci 2008 vydal v tomto směru rezoluci, obsahující i požadavek
připravit prováděcí směrnici k interpretaci některých pasáží směrnice o ptácích z roku 1979. Zhruba o rok později byl návrh upravené směrnice (zejména článku 9) předán k diskuzi. Došlo k některým zmírněním opatření směrem ke kormoránu, avšak nikoliv směrem k jasnému regulačnímu dopadu do populací kormorána.

Opatření zmírňující dopad predačního tlaku kormorána ovšem nemají povinnou celounijní platnost; implementace zmírněného působení směrnice o ptácích je zásadně věcí samotné členské země EU.
Příslušný článek hovoří o „zabránění vážných škod“, „ochraně fauny a flóry“ a povinnosti doložit, že „neexistuje jiné uspokojivé řešení“. Výklad těchto podmínek může totiž být v každé členské zemi EU
jiný. Nicméně, už v minulých letech byla v některých zemích přijata zmírňující opatření. Mezi roky 2001 až 2006 bylo na jejich základě usmrceno či jinak eliminováno minimálně 235 tisíc jedinců
kormorána (z toho 66,4 % připadá na Francii). Číslo není konečné, neboť chybí národní údaje za Bulharsko a Rumunsko (přičemž v Bulharsku byl kormorán až do roku 2002 lovnou zvěří), dále
mnoho zemí (Česká republika, Maďarsko, Polsko...) předává své národní zprávy až od roku 2004.

Při usmrcení / eliminaci v průměru 60 tisíc jedinců ročně jde o zhruba 3,0 % celkové populace kormorána. Na druhé straně ani zmírnění daného opatření nezabránilo ve Francii dalšímu početnímu zvýšení zimní populace ze 14 tisíc ptáků v roce 1983 na 99 tisíc jedinců v roce 2007. Navíc se ukázalo, že neexistuje korelace mezi početním vývojem jedinců v daném regionu a intenzitou jejich zástřelu.

Některé členské státy (například Dánsko či Francie) přijaly národní schéma řízení populací kormorána. Takový inovační přístup je Evropskou komisí oceňován, neboť strategie ochrany je
založena na zdravém ekosystému a na procesu dokládajícím, že člověk, ryby a kormorán jsou tři složky komplexního dynamického systému vztahů mnoha druhů.

Aplikace zmírnění dopadů příslušné části opatření má své termínové úskalí. Škody způsobené kormoránem na rybách musí mít charakter „vážných“ škod. Evropský soudní dvůr osvětlil tento pojem tak, že musí jít o škody ekonomicky prokazatelné, jež nelze zařadit do kategorie standardního rizika podnikání. Problémem je ovšem propojení termínu „vážná škoda“ na ekonomické ukazatele
(procento obratu nebo zisku). Neexistuje hranice, zda například 1 % z obratu by již mohlo být příslušným parametrem pro oblast zisku. Plošné zobecnění je zde v podstatě nemožné.

Rozsah ekonomického impaktu kormorána na akvakulturu (a tím spíše pak na rybářské hospodaření ve volných vodách) závisí na mnoha faktorech – hodnotě rybí obsádky, roční době predace, počtu ptáků aj. Podobně frekvence výskytu kormoránů na rybochovném hospodářství je funkcí mnoha vzájemně působících faktorů.
Například v polském rybníkářství platí pravidlo, že za významnou škodu se pokládá ztráta počtu nasazených ryb způsobená predací kormorána na úrovni dvojciferné procentuální hodnoty (tedy nad
10 %). Ve Francii se za vážné ohrožení podnikání považuje snížení zisku o 10 až 20 %; tato hodnota odpovídá zhruba jednomu jedinci kormorána na hektar vodní plochy v zimním období. Nemusí to ale být jen samotná ekonomická škoda jako jediné kritérium. Ukázalo se například, že ve Francii měl
kormorán také vliv na samotné rušení rybníků (v roce 2009 bylo k chovu ryb využito o 10 % méně rybniční plochy, a to jako důsledek tlaku tohoto predátora) nebo na jejich přeměnu na revíry či po
úplném vypuštění vody pak na kukuřičná pole. Došlo tak ke ztrátě hodnoty biodiverzity, a to zejména v oblastech Natura 2000 tvořených rybníky.

Také prokázání, že „neexistuje jiné uspokojivé řešení“ musí při zdůvodňování zmírnění dopadů obsahovat ověřitelné parametry včetně vědeckých a technických průkazů. Vyhovět tak požadavkům
pro přiznání zmírněných dopadů predačního tlaku kormoránů může být nad fyzické a zejména administrativní síly menších producentů ryb, kteří mohou dojít k závěru, že raději ponesou ekonomické škody způsobované kormorány, než procházet podle jejich názoru byrokratickým procesem vyžadujícím si čas, energii a ve svém součtu i peníze, který může ale nakonec také nemusí přinést příslušnou kompenzaci škod.

Zdroj: Rybářské sdružení České republiky, zpráva je kompletně převzata z dokumentu „Situační a výhledová zpráva ryby“ vydaného Ministerstvem zemědělství ČR v listopadu 2011

 

 

---

 

ČSO (Česká společnost ornitologická) zastává názor, že odstřel kormoránů situaci neřeší, neboť celkový počet ptáků takto snížit nelze a vyplašení ptáci přeletí za potravou jinam.
Požadavky na regulaci kormoránů přicházejí od chovatelů ryb na stojatých vodách, zejména rybnících, tak od sportovních rybářů lovících ryby v rybnících a přehradách. Rybníkáři, kteří přicházejí působením kormorána o část své produkce, mohou uplatnit nárok na náhrady škod způsobených zvláště chráněnými druhy živočichů podle zákona 115/2000 Sb. Ten je hojně využíván a ročně jsou propláceny škody v několika desítkách milionů korun. Je ale nanejvýš zarážející, když stát vyplácí náhradu na rybnících, kde povolil ochranu ryb odstřelem kormoránů.

Zcela odlišná je situace na tekoucích vodách, kde obecně platí, že ryby jsou právně věc ničí (res nullius) a majetkem rybáře se stávají až v okamžiku odlovu a nelze tedy vyplácet náhrady, neboť nevzniká hospodářská škoda. Na druhou stranu kormoráni říční toky navštěvují hromadně teprve v okamžiku, kdy jsou zamrzlé stojaté vody, kde je pro ně získávání potravy snadnější. Rybáři obvykle argumentují postupně se snižujícími počty odlovených ryb, které však o skutečném stavu rybí obsádky příliš nevypovídají a skutečně podložená data chybí. Navíc ryby v regulovaných řekách bez možnosti přirozeného úkrytu jsou snadnou kořistí.

„ČSO obecně střílení kormoránů odmítá," říká Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „V rámci Evropy je opakovaně prokázáno, že ani velice masivní odstřel nevede ke snížení počtu kormoránů. Je-li nažraný kormorán vyplašen, vyvrhne nestrávenou rybu a následně si musí ulovit další. Rybáři tak plašením zvyšují počet ryb ulovených kormorány. Podle zkušeností ze zahraničí je nesmyslný i odstřel na nocovištích, kterým bychom dosáhli jen toho, že kormoráni rovnoměrně rozptýlí nocoviště po krajině."

Rozhodnutí o vydání či zamítnutí výjimky zůstává na úřednících krajských úřadů a správ CHKO a NP. Zatímco KÚ valnou měrou výjimky povolují, správy CHKO a NP naopak žádostem většinou nevyhoví. Pokud je výjimka udělena, požaduje ČSO jasné vymezení podmínek, za kterých je odstřel povolen. Výjimky nesmí být povolovány v chráněných územích, která mají fungovat jako klidové oblasti. Dále se musí vyhýbat vodním tokům a plochám, které slouží jako významná zimoviště vodních ptáků. Nezbytné je jasné vymezení doby odstřelu v průběhu roku, nesmí zasahovat do období hnízdění ptáků. Nesmí být povoleny odstřely kormoránů na nocovištích. Úřad musí jasně stanovit povolený počet střelených kormoránů za jednotlivá období a způsob kontroly dodržování všech daných podmínek.

Zdroj: Celistvá nepřeušená citace z dokumentu označeného jako „oznámení České společnosti ornitologické“