Existuje materiál PVA – nejčastěji jsou z něj dělány šňůrky či pytlíky, v nichž se transportuje přídavné krmení společně s nástrahou. PVA se ve vodě během chvilky rozpustí, takže odpadne rušívý moment krmítka a přitom máte jistotu, že krmení je v těsné blízkosti háčku s nástrahou. Většinou to používají hlavně kapraři při lovu s boilies a peletami. Jenže na to, abyste využili výhod tohoto materiálu, nemusíte být kaprař. Do sáčku můžete vložit sebelehčí položenářskou sestavu, dosypete nějakými suchými dobrotami a rázem máte těžký objekt, který dohodíte poměrně daleko. O pozititvním účinku lehkého provnadění nejbližšího okolí nástrahy se nemusím zmiňovat.

 

 

PVA sáčky jsou ovšem drahé, takže se podíváme na levnější metody, jak nahodit lehké sestavy co nejdál.

 

A) pokud potřebujem něco dostat NENÁPADNĚ dál od břehu, můžeme jako závaží použít kostku cukru. Po jejím nahození a rozpuštění zůstane ve vodě jen vlasec a nástraha. Pokud použijete rohlík, tak ten nakonec i vyplave na hladinu.

 

B) Kostka cukru mi ale připadá složitá. Na daleké hody používám jen napařený rohlík, který poctivě napíchnu na háček a těsně před náhozem ho lehce namočím. Když to uděláte s citem, docílíte toho, že houska ztěžkne, ale pořád pevně drží. S osmnáctkou vlascem pak nahodím i kolem dvaceti až třiceti metrů.

 

Ukousnutý kousek jemně napařené housky (nahoře) namočím na vteřinu do vody, takže ztěžkne, ale pořád pevně drží na háčku a je připraven k náhozu (dole).

 

 

C) Pokud potřebujeme chytat ve sloupci a přitom nechceme rušit ryby splávkem, je zde alternativa použít místo splávku malou větvičku. U nás na přehradě, kde plave dost polystyrenu, se na boleny používá místo splávku také polystyrenová kostička, bolenovi to připadá přirozené.

 

Splávek z větvičky - místo gumové rybičky samozřejmě musíte jako nástrahu použít něco přirozenějšího.

 

D) Další možností je si vytipovat nějaký menší klacek plující přímo na hladině a přes něj vlasec přehodit. Sestava sice lehce putuje, ale pořád to omezuje pohyb nástrahy v nějakém zvoleném teritoriu. Výhodou tohoto řešení je zase to, že ryba necítí při záběru žádný odpor. Klacek dokonce nemusí ležet na hladině - lze také využít okrajových větví nacházejících se nad vodní hladinou. Chce to ale mít určitou jistotu v nahazování nebo aspoň dobré manévrovací podmínky na břehu. Není nic trapnějšího, než když se snažím nahodit živou rybku na štiku a pověsím ji na strom. I když sušená chobotnice je vyhlášená pochoutka, tak ta rybka si to nezaslouží.

 

Ideální situace - holá haluz nad tůní s proudem. Po záběru stačí šňůru nadzvednout a ta sama sklouzne na hladinu

 

E) Místo polystyrenové kostičky či větvičky se dá na boleny dobře použít i to, že jako splávek dáme kostku chleba, pod kterou plave naše nastražená rybka. Chleba láká další rybky, které zvyšují pravděpodbnost  útoku dravce (v horším případě kačeny).

 

F) Pokud nám jde spíše o kapra, není od věci nahodit jednou zvýše popsaných metod velkou kostku chleba, ale háček necháme asi o 20 cm dál s menším soustem pro cílovou rybu, které připadá přirozené, že našla kousek odlomeného rozmočeného drobku přijatelné velikosti.

 

G) Chleba lze do velkých vzdáleností dopravit i tak, že na vlasec dáme jen olovo s větší dírou a háček s pořádnou kostkou chleba.  Kůrku poctivě propíchneme, někteří rybáři dokonce prošívají. Nikde mezi olovem a háčkem není zarážka. Pak už se jen nahodí  a chléb, pokud mu povolíme vlasec se sám po chvilce vynoří na hladinu. Zbývá už jen, aby připlul i hladový kapr. Pozor, olovo by mělo patřit k těm větším, protože vlasec tvoří od špičky prutu přes olovo a chleba pravoúhlý trojúhelník, takže se dost špatně zasekává. Lehké olovo by jen nadskočilo a ryba by se nemusela píchnout. Úspěšnost záseku je v takovém případě dost nízká.

 

 

Takhle by naše nahazování končit nemělo...

 

Text a foto: Robur