Zarážka z párátka:

Při lovu candátů či jiných opatrných ryb je prioritou umožnit rybě zabrat tak, aby necítila nějaký odpor. Hodně rybářů si pomáhá tím, že odklopí řadič navijáku a vlasec zatíží kamínkem, papírkem, zátkou od piva atd. Nevýhoda je v tom, že se do toho různě zamotáváte vy, někdy i kolemjdoucí, o psech ani nemluvě. I pouhý silnější vítr vám může kazit pohodu na rybách tím, že bude vlasec soustavně uvolňovat zpod improvizované zátěže. Super službu v tomto případě udělá párátko, které přichytíte k prutu např. izolepou a  pod ně lehce zachytíte silon. Ten pak nikde nevlaje, nemotá se rybáři pod nohama, ale je elegantně hned u prutu, odkud se při mírném potažení sám uvolní. Ke štěstí už pak chybí jen časté záběry, a to bohužel zařídit neumím.

 

Foto je ilustrační, v reálu musíte mít odklopený překlápeč navijáku

Krokodýlek:

Pokud vás párátko nezaujalo, je ještě druhá alternativa. Na šňůrku či na vidličku připevníte klasického krokodýlka, kterého vám prodají v každém elektru. Na čelisti krokodýla převlečete silikonovu hadičku či bužírku a mezi to pak umístíte vlasec. Krokodýlek se pak umístí někam do oblasti vidličky nebo se k ní rovnou připevní izolační páskou.

 

Gumička:

Další možností snadno uvolnitelného uchycení vlasce je obyčejná gumička, pod kterou zastrčíte smyčku vlasce a ryba si ji při záběru vytáhne.

U gumičky existují dvě možnosti její aplikace. Buď jí umístíte na prut před navijákem podobně jako párátko anebo ji jen převlečete přes rukojeť prutu za navijákem. Tam se však vystavujete riziku, že se vám vlasec při odvíjení  chytne za kličku navijáku.

K tomuto způsobu chytání přidám jednu bonusovou radu: většinou je tento způsob lovu určen na candáty, takže je třeba vyřešit osvětlení polystyrenu na vlasci před prutem. Celkem vtipné je jednoduše zapíchnout tyčinku chemického světla přímo do polystyrenu.

 

Zarážky na vlasec:

Určitě neobjevím Ameriku, když promluvím o leukoplasti či izolepě. Další vylepšení spočívá v tom, že kousky izolepy nastříhám už doma a nalepím je na krabičky s rybářskou bižuterií, takže si ušetřím složitější manipulaci u vody – například hledání nůžek a pižlání izolepy potmě či za deště.

 

Kousky leukoplasti nalepené na krabičce a připravené k okamžitému použití

 

Nakonec se zmíním i o tom, jak izolepu používat. Ti co vědí, ať dále nečtou, ale pokud někdo s rybařinou začíná, tak to snad ocení.

Přes prsty udělám dvě smyčky vlasce, těmi protáhnu izolepu a sroluji ji. Následně vlasec stáhnu a zarážka je na světě. Samozřejmě je to rada pro průměrné rybáře. Kdo se snaží chytat ultrajemně, už se mnou souhlasit nebude.

Každopádně ale toto řešení považuji za o stupeň lepší než používání ventilgumek, bužírek či korálků. Tyto materiály mají buď tendence steřet, případně jsou tvrdé, tudíž nepružné a nevyhovující.

 

Postup výroby zarážky z leukoplasti:

Obtočíme prsty vlascem

Uchytíme proužek leukoplasti a omotáme

Stáhneme vlasec a zarážka je na světě

 

Dále se dělají komerční gumové korálky, které se využívají k tomu, aby chránily uzlíky před nárazy větších olůvek, čímž by mohlo dojít k narušení vlasce.

 

 

A pokud jste dočetli až sem a máte zájem se posunout o level dál, tak  zde mám opět jeden tip z plavané o Mihy Sana. Pokud zrovna nejste plavačkáři, můžete zarážkový uzel využít třeba při lovu candátů s klouzavým splávkem někde na přehradě.

 

Zarážkový uzel:

Zarážkový  uzel se používá při lovu s waglerem neboli klouzavým splávkem na nastavení hloubky. Uzel musí jít po vlasci posouvat, na druhou stranu ale také dostatečně pevně držet, aby se nepohyboval samovolně, např. při průchodu očky prutu, nahazování atd.

 

 

Reálné použití zarážky v plavačkové sestvě - zarážka je zdvojená, doleva je směr ke špičce prutu, doprava k háčku.

 

Materiálů na výrobu uzlíků je doporučováno mnoho, od obyčejné bavlnky až po spec. gumu, používanou na amortizéry u děliček. Osobně používám asi 4 nebo 5 druhů materiálu, které pokryjí veškeré moje požadavky.

Jako první chci uvést dentální nit, která je na uzly opravdu výborná. Díky svému plochému profilu výborně drží na vlasci i s minimálním počtem ovinů (min. 3), netřepí se, je nenasákavá, voda ji nijak neuškodí. Zbylý výčet materiálů je jednoduchý, používám běžné rybářské pletené šňůrky, které se dají kupovat na jednotlivé metry (např. Corastrong). Nemám žádné oblíbené značky, vybírám podle průřezu šňůry, jeden typ plochý, další kulatý, obojí v tenčím i hrubším provedení. U vázaní těchto uzlů dodržuji počet 5 až 6 ovinů, pokud bude ovinů více, bude se uzel hůře utahovat a hrozí zamotání. Uzlu na vlasci ponechávám volné konce, dlouhé asi 1,5 cm, prochází pak lépe očky, navíc jej můžeme v průběhu lovu dotáhnout, pokud se uvolní. Díky vysoké pevnosti šňůrek nemusíme mít strach, že se při utahovaní něco přetrhne, tak jak tomu může být u používání běžných nití nebo bavlnek.

Zarážky lze i vázat z obyčejného monofilního vlasce, chce ale to trochu větší průměr, než je u plavané zvykem (0,20 mm). Uzly si připravím již doma, navážu je na brčka k pití, u vody stačí jen vlasec protáhnou brčkem, uzel stáhnout na vlasec a dotáhnout. V krabičce ale nosím i navinutý kousek volné šňůry, to kdyby se uzel v sestavě rozvázal nebo prodřel, ať nemusím kvůli novému zarážkovému uzlu rušit celé navázání.

 

Zarážkové uzly z různých materiálů připravené k použití

 

Každý si určitě „nasucho“ vyzkouší, jak uzel prochází koncovým očkem. Je ale chybou dělat to tak, že v pravé ruce držíte prut, v levé konec vlasce a pokoušíte se protahovat navázaný uzel přes koncové očko sem a tam. V tomto případě budete cítit při průchodu veliký odpor, případně to nepůjde vůbec. Vlasec se totiž kolem koncového očka otáčí o celých 180° zpět a není proto divu, že to jde ztuha. Při náhozu přitom vlasec (v podstatě zcela v přímce) proletí i s uzlíkem koncovými očky bez problémů!

Spodní zarážka slouží jako opora wagleru, aby neklouzal až dolů k zátěži. Hlavní pomoc prokazuje při náhozu, kdy zabraňuje poničení splávku zátěžemi a zamotání udice. Jedno z řešení je vyrobit spodní zarážku z jednoho nebo dvou malých broků. Není to ale nejlepší řešení, těžký wagler začne po několika náhozech broky stlačovat dolů, což zcela rozhodí sestavení udice. Pokud broky připevníme na vlasec brutální silou, aby držely pevně v dané výši, tak zase hrozí poškození vlasce pod broky.

Často se používá zarážka z leukoplasti. Ta určitě vlasec nepoškodí, úplně bezchybná ale také není. Zarážku zhotovíme způsobem vyobrazeným výše v článku.

Přestože někteří rybáři nedají na leukoplast dopustit, úplně optimální není. Vlasec se v zarážce sice neprovléká, tak jako u uzlu, výsledný efekt je ale podobný. Je prostě přerušena plynulá průtažnost vlasce a vytvořen slabší bod sestavy. I tak je ale zarážka z leukoplasti jedním z nejlepších řešení.

 

Text: Robur a Mihy San

Foto: Robur a Mihy San

Ilustrace: Osprey