Je nesmysl tvrdit, že feeder je úžasná jedinečná a nepřekonatelná technika lovu ryb, vyzdvihovat ho nebe a myslet si, že jeho pořízením se rázem ocitnete o level výš. Některé články a diskuze takto vyznívají (je pravda, že dnes už tolik ne, ale jeden čas to bilo do očí). Část lidí to pak vede k pocitu, že s feederem jsou něco víc než zbytek populace a další se zase diví, když někdo dokáže za použití mnohem obyčejnější náčiní chytat daleko efektivněji. Proto bych rád do svého seriálu zařadil i díl o tom, jak si feeder mezi ostatními technikami stojí včetně srovnání různých pro a proti. No a v neposlední řadě bych také rád ukázal, že prvky feederové filozofie najdete i tam, kde byste je nehledali.

 

Feeder není nic jiného než jedna z mnoha forem položené a pokud jde o detekci záběru pomocí špičky prutu, tak to je trik známý spoustu let a feederový prut k němu nepotřebujete.

Když si vezmete delší teleskopický prut, nahodíte rousnici do přikalené řeky a usadíte prut špičkou vysoko vzhůru, můžete bez problémů ulovit spoustu druhů ryb (např. parmu, úhoře, kapra, sumce). Feederová špička vám možná ani chybět nebude. Takhle se loví už desítky let a podobně se detekují záběry třeba i při plážovém rybolovu - mimo jiné i proto, že mořské ryby jsou pěkní pažravci a s jemností záběrů to většinou nepřehánějí.

Vyberete-li si jakýkoli delší prut s jemnější špičkou, můžete si „zafeederovat“ i mimo povodňové stavy a s trochou šikovnosti chytat i bílou rybu nebo kapry. Opravdu není problém osahat si feederový způsob chytání aniž byste feederový prut potřebovali. Důležité je pochopit princip lovu a pak se dá "lov na špičku" s jistými omezeními praktikovat s boloňkou, matchovým prutem, speciály na UL přívlač s vlepovanou špicí nebo s jemnými teleskopickými pruty. Dokonce i já, ačkoli jsem majitelem několika feederových prutů, dodnes při určitých příležitostech feederuji s pětimetrovou boloňkou. Fór je v tom, že využívám její délku. Samozřejmě si musíte dát pozor, abyste použitý „nefeederový“ prut nepřetížili příliš těžkým krmítkem a nikdy to nebude úplně ono, ale na to, abyste si zkusili, jaké vlastně chytání na feeder je anebo si vypomohli v nouzi, to bohatě stačí.

Co tedy vlastně vyčlenilo feederové pruty z řady ostatních a dalo jim punc určité výjimečnosti? Jsou to moderní technologie, díky nimž lze vyrobit tenké a nesmírně pružné špičky, vypočítat ideální křivku ohybu blanku, aby dokázal házet těžká krmítka a zdolávat ryby na tenkých návazcích, dodat na trh kvalitní tenké vlasce a mrňavé háčky schopné „udržet“ i velkou rybu. V konečném součtu vytváří tyhle věci novou dimenzi lovu a jsou základem fenoménu zvaného „feeder“.

Feederové pruty zkrátka těží z technologického pokroku a dovolují dotáhnout do konce věci, které byste s klasickým náčiním jen „nakousli“.

Dobrý feederový prut dokáže odhodit stogramovou zátěž a zároveň zdolávat i velké ryby na vlasci třeba i 0,10 mm. Kvalitní špičky umožňují „číst“ záběry, u nichž byste na špici nějakého teleskopu jen hloubali, jestli to vůbec záběr je. Vypnutí kmenového vlasce nebo šňůry dovoluje bezprostřední reakci na záběr. A celé je to rychlé, pohodlné a uživatelsky přívětivé. To je celý ten zázrak, nic víc v tom není.

 

 

Do jisté míry se můžete citlivosti feederu přiblížit i jinými prostředky. V dobách, kdy byl u nás feeder neznámý, si rybáři lovící „na špičku“ zlepšovali detekci záběrů nástavci z různých planžet nebo drátků – asi v takovém duchu, v jakém si dnes někteří kutilové vylepšují pruty na dírky. Funguje to i dnes, o tom není sporu, ale už dlouho jsem neviděl nikoho, kdo by se o to pokoušel, protože milovníci jemnosti skončili u feederu a plavané, zatímco zbytek buď setrvává u klasických čihátek nebo se zvolna přesouvá ke swingerům a pípákům.

Tuning dírkoprutu. Tenhle kousek vznikl jen kvůli této fotografii, pro reálné využití je drát příliš silný.

 

Dnes poměrně opomíjeným způsobem lovu je chytání na cit. Vůbec to není špatná technika. Je pohotovější, ale ne citlivější (zkoušel jsem – a mockrát). Dovoluje bezprostředně reagovat i velice dobře "číst", co se u nástrahy děje a také velmi přesně odhadnout okamžik k záseku, ale například jemné zimní záběry ve zmrzlých prstech neucítíte. Přestože na cit chytám rád a dokonce si myslím, že mám pro to určitou slabost, nechávám si tuhle techniku hlavně na letní chytání tloušťů a parem v proudech.

Ovšem i při feederování se v případě špatně sekatelných záběrů občas vyplatí sebrat prut z vidliček a držet ho v ruce. Buď tím zrychlíte svou reakci na záběr nebo si záběry "osaháte" a lépe pochopíte, co se u nástrahy děje. Věřte, že šikovná ruka leckdy dokáže z pohybů vlasce vyčíst další informace navíc.

Jeden z klasických způsobů držení prutu při lovu na cit

 

Citlivosti feederu se blíží lov na volný vlasec. Pro věci neznalé – prostě se díváte na mírně prohlý vlasec vedoucí od špičky prutu a reagujete na jeho pohyby. Je to ale technika vhodná jen na krátkou vzdálenost, vyžaduje téměř úplné bezvětří, značnou míru koncentrace a krom toho spoustě lidí z ní začínají po hodině či dvou jít oči šejdrem.

 

Z čihátek se feederu přibližují modely určené k nasazení na vlasec před špičku prutu. Já tomu říkám „předšpičkoví policajti“ nebo „předšpičáky“.

 

Spousta lidí tohle zařízení dost podceňuje, ale předšpičkové čihátko nabízí možnost regulace napnutí vlasce (měněním jeho hmotnosti a vzdálenosti od špičky prutu děláte totéž, co na feederu řešíte volbou síly špičky). Dokonce si velikostí průvěsu můžete nastavovat určitý prostor pro vlastní reakci na záběr – a to už feeder umožňuje jen částečně (např. povolením vlasce v proudu, který ho dopne).

Myslet si, že feeder je lovu s čihátkem z nějakého důvodu automaticky nadřazen, je nesmysl. Montáž ve vodě, způsob zakrmování i samotný styl lovu mohou být u obou způsobů detekce záběru naprosto stejné a kolikrát mají větší význam než použitý prut nebo indikátor záběru. Jestli se vám ve finále ohne špička prutu nebo povyskočí čihátko, to může být v mnoha případech jedno. Pokud si rybář umí dobře sestavit montáž a odladit svoje policajtíky, může se účinnosti feederu dost přiblížit. Kdyby si velká část lovců s čihátky prostudovala z feedrařských článků jen pasáže o montážích a vnadění, možná by se až divili, jak zásadní obrat v jejich snažení by to přineslo. Bohužel, řadu lidí ani nenapadne, že by jemné doladění jejich bobkařské sestavičky mělo nějaký větší význam. Proto také v případě, že se k feederu dostanou, chytají poměrně tragicky a šíří pak různé zvěsti o tom, že celý feeder je humbuk a past na peníze oklamaných zákazníků. A že už jsem podobných věcí slyšel…

Jenže prut je jen prut a to zásadní se odehrává mezi ním a zemí. Většina lidí, kteří si s feederem neporozuměli, zapomněla na to, že obecná rybářská nebo technická pravidla jsou nadřazena výběru techniky a feeder prostě vyžaduje, abyste u něj přemýšleli. Jedinou jeho výhodou je, že dává rybáři víc možností, jak je ale dokáže ta či ona osoba využít, to už je jiná věc. A pokud jsem se díval, většina lidí ty možnosti naplno využít neumí. Ani já ne – jestli vás to trošku uklidní.

Vraťme se ale k čihátkům. Proti feederu mají „předšpičáky“ i několik zjevných nevýhod – v první řadě je při náhozu sundáváte a pak zase nasazujete, což je ztráta času. Dál se mohou omotat kolem špičky prutu, při použití slabých kmenových vlasců mají tendenci po nich klouzat a také potřebujete prut s tužší špicí, abyste při zdolávání ryby pěkně postrkovali policajtíka po vlasci směrem k háčku. Ta tužší špička ale bude působit potíže v případě, že budete chtít lovit s mimořádně slabými návazci.

Když nakonec dostanete do ruky feederový prut, kde toto všechno odpadá, snadno si na něj zvyknete a možná už nebudete chtít měnit. Ale zároveň byste neměli zapomenout, že ten klacek s pár výměnnými špičkami z vás lepšího rybáře neudělá a kdejaký opovrhovaný bobkařící důchodce s odřeným teleskopem vám může udělit tvrdou lekci, protože možná ví o rybách víc než by se zdálo a umí si svoje nádobíčko vyladit tak, aby z něj dostal maximum. Znal jsem pár takových lidí a oni feeder ani jiné moderní vymoženosti opravdu nepotřebovali.

 

Krátkou zmínku zaslouží i čihátka určená k zavěšení mezi očka. Ta jsou ve své podstatě daleko komplikovanější než „předšpičáky“.  Mohou plnit více funkcí a jde pak o to, co vlastně chcete, aby dělaly.

 

Kdybyste je chtěli využít jako indikátor jemných záběrů, musíte sklonit prut, aby očka byly v jedné rovině s procházejícím vlascem a eliminovalo se tření, vytvořit nepříliš velký průvěs a dobře zvolit hmotnost čihátka.

Daleko častěji se ale využívají při lovu na rousnici, rybku nebo jiná velká sousta. Průvěs je tentokrát větší (klidně i metrový) a dává rybě prostor pro manipulaci s nástrahou a rybáři zase čas, aby vyhodnotil, co se u nástrahy děje a měl čas reagovat na záběr.

Setkal jsem se ale i s použitím meziočkových čihátek nahrazujících spíše swinger (velmi těžké čihátko, krátký průvěs).

Ať si zvolíte cokoli z toho, musí zvolené strategii lovu odpovídat i koncová montáž a vše, co podnikáte.

Osobně lovím na průvěsová čihátka jen při nastražení velkých soust jako je celá rousnice nebo mrtvá rybka (tam jak kdy). U menších nástrah je tento systém dost neefektivní – průvěs je brzdou včasného záseku a pokud vám ho ryba vytáhne celý, je většinou dávno chycená. Výhodou oproti feederu je tedy jen větší prostor pro dobrání velké nástrahy a to je také důvod, proč při lovu na feeder je třeba upravit velikost sousta, aby bylo možné sekat hned. Například z rousnice na feeder nastražuji jen půlku a většinou navíc navlečenou na háček a první centimetry vlasce za ním. Pokud nechci sousto zmenšit, musím ho u feederu, kde na nějaké popotahování není prostor, okovat větším počtem háčků, aby byl možný okamžitý zásek. Tahle záležitost se týká hlavně nastražení mrtvé rybky.

 

Můžeme se pokusit srovnat feeder i s klasickou kaprařinou (kulometné hnízdo, vypnuté vlasce, swingery, pípáky,…). Tam loví rybu montáž a klasický záběr se projevuje „jízdou“.

 

Spousta kaprařů si ale všimla, že mnohdy se dá seknout i pouhé pípnutí nebo přihnutí špičky. A tohle je přesně parketa pro feeder. S trochou snahy proměníte i ty záběry, kvůli  nimž se většina kaprařů ani nezvedne z lehátka. Je tu ale jeden problém – u kaprařiny se dá na záběry čekat spoustu hodin a strávit tu dobu hypnotizováním nehybných špiček může být nudné nebo i frustrující. A kdo by se chtěl na rybách dobrovolně frustrovat, že?

Proto také velká část kapraření s feederem nakonec opět končí u záběrů typu „hrčák“ a jediné, co se z celého feederu využije, je poněkud větší jemnost použité sestavy. Někdy může ale i to pronikavě zvýšit úspěšnost lovu. Pamatuji ale dny a nebylo jich málo, kdy v podstatě každý záběr končil jízdou a bylo úplně jedno, jestli chytáte na feeder nebo klasické kapráky.

Snaha nahradit klasickou kaprařinu feederem proto někdy smysl má a někdy ne. Záleží na konkrétních podmínkách, braní ryb a osobnosti rybáře. Faktem ale je, že feeder se s kaprařinou potkává a prolíná a pak už jde jen o to, zda se k té prolínající se oblasti chcete blížit z kaprařské nebo feedrařské strany.

Rozhodně ale není důvod zavrhovat feedraře, který má ve své výbavičce pípák (y), občas umístí pruty do vidliček v jedné rovině s vlascem vypnutým co zátěž dovolí, chytá s baitrunnerovými navijáky a podobně. Dnes tak chytat může, zítra nemusí – i to je obrovská výhoda feederu.

Feeder s pípákem? Když si to umíte zdůvodnit, tak proč ne?

 

A pokud by se snad někdo bál, že se s feederem nedají zdolat velké ryby, pak se bojí zbytečně. Některé feederové pruty jsou velmi výkonné a dají se v tomto ohledu srovnat s kaprovými speciály. Zdolání patnáctikilového kapra není žádný velký problém.

Tenhle mohl mít "jen" kolem 11 kg, ale většího zatím nemám

 

V některých ohledech má feeder blízko k plavané. Jednou z těchto věcí je možnost (často nutnost ) zakrmování. Feeder má už v názvu ukotveno použití krmítka, díky němuž je jisté, že v blízkosti háčku s nástrahou máte vždy alespoň trochu provnaděno. Ba co víc – krmítko lze použít jako vynikající transportní prostředek sloužící k dopravě krmení na lovné místo. Naházet během půldenního lovu krmítkem několik litrů vnadicí směsi, to nemusí být žádný problém. A to, že se na takové místo ryby sjíždějí úplně jinak než když nahodíte a pak několik hodin čekáte, co se stane, to nemá smysl zdůrazňovat. Nemusíte přitom řešit žádné detaily – stačí pořád házet do stejného místa.

Plavaná je při srovnání s feederem technicky poněkud obtížnější – musíte pečlivě nastavovat hloubku, rozmisťovat broky, při lovu vedete sestavu, nadržujete apod. Oproti tomu u feederu stačí jen sledovat špičku a občas přehodit nebo upravit montáž.

Na druhou stranu u plavané na řece projíždíte zakrmenou stopu a ryby v ní aktivně vyhledáváte. To je obrovské plus a u feederu to dost dobře nejde. Do jisté míry si ale můžete pomoci tím, že pod místo, kam dopadá hlavní porce krmení, nahazujete ještě druhý prut (klidně i bez krmítka) a odlovujete ryby sbírající částečky unášené proudem a držící se stranou od místa, které soustavně bombardujete krmelcem.

Při plavané nacházím ryby často i v desetimetrovém pruhu, který ale celý v pohodě prochytám. U feederu musí krmení padat do jednoho místa a pohyb sestavy v zakrmeném pruhu je tím pádem omezen

 

Srovnávat, jestli je úspěšnější feeder nebo plavaná, to by bylo těžké. Šikovný plavačkář s děličkou podle mě feedraře ve většině případů s přehledem přechytá. Také v dokonalosti detekce záběru a celkové jemnosti má plavaná podle mě navrch. U plavané vidíte záběr ve chvíli, kdy ryba pohne prvním brokem v zátěži nebo pozastaví sestavu splouvající s proudem. U feederu musí dojít k napnutí návazce a přenosu záběru na špičku prutu, která je od háčku mnohem dál než splávek při plavané, takže cestou působí víc rušivých vlivů.

Velkým plusem plavané je také zdolávání ryb bez přítomnosti těžkých zátěží (olov, krmítek). Dovoluje to v některých případech použít jemnější návazce a v jiných se méně vypínají ryby (záleží na použité feederové montáži).

Feeder ale má oproti plavané také pár výhod. Celkem snadno s ním můžete chytat i ve vzdálenostech, které už plavačkářům působí potíže. Například jen málokdo dokáže efektivně lovit se splávkem na vzdálenost kolem 60 m. S feederem to není nic hrozného. Stejně tak nemáte problémy s udržením nástrahy u dna v silném proudu a teoreticky se i snáze vyrovnáte se silným větrem nebo vlnobitím. Za zmínku stojí i to, že velké ryby mnohem raději berou nástrahy ležící na dně v klidu, takže v mnoha případech se na feeder uloví zajímavější exempláře. Také při cenovém porovnání obou technik vychází feeder o něco lépe. Dobrá matchka, boloňka, bič nebo dokonce dělička obvykle vyjdou dráž než slušný feederový prut.

 

Stejně jako u kaprařiny a feederu, i u plavané a feederu dochází k určitému prolínání. Jak už jsem naznačil, první společná záležitost je zakrmování. Kromě zakrmování krmítkem můžete u feederu uplatnit všechny obvykle způsoby vnadění používané v plavané – házení vnadicích koulí rukou, jejich nastřelování prakem, použití slepených červů (i když u feederu jsou na ně i speciální krmítka).

Podívejte se na to, jak moc jsou si vzájemně podobní závodní feedrař a plavačkář

 

Společné jsou i tenké návazce a malé háčky – návazcové materiály jsou často zcela totožné, háčky bývají někdy malinko bytelnější a obvykle se nepotkáme s tenkými drátěnými speciály s dlouhým ramínkem.

Typické je i to, že na slušně zarybněné lokalitě chytá plavačkář i feedrař s jedním prutem.

Pokud budete volit mezi feederem a plavanou, vyplatí se poctivě zvážit výhody obou technik. Po krátkém feederovém opojení jsem si poměrně brzy přiznal, že plavaná má v mnoha případech navrch a využívám toho. Preferuji lov se splávkem například v zimě nebo na stojatých vodách na krátkou vzdálenost. Naopak při lovu v tažné vodě nebo ve velkých vzdálenostech zase upřednostňuji feeder. Prostě chytám tak, jak mi to přijde lepší a vy si to také můžete dělat po svém, důležité je jen být si vědom výhod a nevýhod, které vaše rozhodnutí přinese.

V zimě jsou feeder a plavaná dvě nejúspěšnější rybolovné techniky

 

Jako extrémní bonbónek si nechám srovnání feederu a sumcařiny. Ne, že bych někoho mermomocí nutil chytat sumce na feeder, ale jde o ukázku toho, jak obě techniky využívají společné technické principy.

Vezměte si klasickou trhací bójku. V podstatě se tahle montáž blíží jakémusi paternosteru s extrémně velkou zátěží (většinou se to k něčemu uváže) usnadňující vypnutí sestavy a samozásek ryby.

Když si odmyslíte rozdíl v hrubosti obou sestav, jedná se o velmi podobné řešení.

 

U feederu sice nejsou odtrhávací zátěže zrovna kurzu, ale jinak je ta trhačka jak z feederové učebnice. Sumec uchopí nástrahu osazenou nějčastěji třemi trojháky, uvízne na jejich hrotech a buď rozkmitá špičku prutu ve stojanu nebo urazí vlasec trhačky a špice se narovná (oba tyhle pohyby špice jsou běžné i při klasickém lovu na feeder).

Nebudu tvrdit, že sumcařina je feedraření, protože cajk je tam opravdu zatraceně jiný, ale vidíte sami, že po technické stránce je to  hodně podobné. A právě pochopení těchhle obecně platných zásad a vytvoření si širšího pohledu na věc má tento článek napomoci.

Pokud se zorientujete v tom, co je opravdu důležité, budete při lovu daleko efektivnější a snadno si dokážete „vypůjčit“ z jiných technik to, co uznáte za vhodné. Feeder, jako ostatně celá rybařina, má totiž jen několik málo základních pravidel, která se obejít nedají. Ta ostatní si určujete vy.

 

Text, foto, ilustrace: M. Horáček - Osprey