Za úlovkem trofejní ryby se skrývá mnohem víc než kombinace loveckých dovedností a rybářského štěstí. Stojí za ním nejen tajemství života této nevšední ryby, která se před chvílí možná osudově spletla, ale i tisíciletá snaha člověka o její domestikaci pro hospodářské a posléze i sportovní využití. A jsem přesvědčen, že tento prastarý příběh soužití mezi rybou a člověkem je stejně zajímavý a dobrodružný, jako rybářské historky plné adrenalinových soubojů s těmito udatnými bojovníky našich řek, rybníků a jezer. Osudy našeho kapra jsou neodmyslitelně spjaty s rybníkářskou tradicí, a proto se první díl našeho seriálu bude věnovat historii domestikace a chovu naší národní ryby.

Šupináč v rybářské síti – nenechte se však zmýlit, tento seriálu nebude o lovu kaprů

Domestikace a chov kapra ve starověku

Kapr byl s největší pravděpodobností první opravdu domestikovanou rybou. Kde jsou však kořeny jeho zdomácnění a chovu pro hospodářské využití? První zprávy o zakládání rybníků pocházejí z Číny už z doby kolem roku 2300 před Kristem. Dlouho se také tradovalo, že kapr poprvé do Evropy doputoval právě z Číny. Tato hypotéza je však nejspíše mylná. Domovinou kaprů je totiž oblast Černého, Kaspického a Aralského moře. Šlo o původní nezušlechtěnou formu tzv. kapra sazana se štíhlým válcovitým tělem, který v některých oblastech povodí Dunaje stále přežívá v izolaci od současných rybničních forem. Že je sazan původní evropskou rybou dokládají i nálezy kostí kaprů z oblasti Dunaje pod Devínem. Když tedy v legendárním filmu Cesta do pravěku uloví malý hrdina na udici obrovského kapra, jedná se o scénu nejen efektní, ale z hlediska prehistorického rozšíření této ryby v podstatě i uskutečnitelnou. Kde jsou však počátky opravdové domestikace kaprů? Již v době hluboko před Kristem vznikají rybníky v Palestině či Egyptě. O další rozvoj rybníkářství se pak zasloužili staří Římané. A jsou to právě Římané, kteří kapra do Evropy převáží na lodích z Malé Asie po Středozemním moři přes ostrov Kypr. Římské rybníky měly různé využití a chov ryb ke konzumu nebyl původně jejich účelem, neboť sladkovodních ryb bylo tenkrát v potocích, řekách i jezerech dostatek. Do vodních nádrží proto byly ryby nasazovány spíše pro kratochvíli bohatých římských patricijů – traduje se kupříkladu, že matka budoucího císaře Claudia chovala v jezírku jako domácího mazlíčka velkého kapra, kterého dokonce krmila přímo z ruky. Teprve postupně se kapr začíná chovat i pro konzumní účely, což má spojitost i s expanzí římské říše na sever Evropy – kapr byl totiž v dunajských vodách odlovován vojáky římských legií tábořících při svých taženích podél řeky, a jako vysoce ceněná pochoutka pak živý přepravován do tehdy módních tzv. piscinae, malých rybníčků, budovaných pro přechovávání ryb. Z těchto nádrží se pak po rozpadu římského impéria kapr vydává do různých koutů Evropy vstříc další domestikaci. 

Původní říční forma kapra sazana se štíhlým válcovitým tělem, jehož domovinou je oblast Černého, Kaspického a Aralského moře

Ryby a křesťanství

V evangeliích ani v žádných jiných ranně křesťanských textech se přímo o kaprech nikde nepíše. A přece měl vznik křesťanství a jeho rozšíření do Evropy jako hlavního náboženství na rozvoj chovu ryb a domestikaci kapra naprosto zásadní vliv. Samotné ryby jsou v evangeliích zmiňovány několikrát a je jim dáván symbolický význam. Někteří z Ježíšových učedníků (apoštolů) byli rybáři. Ježíš je pověřil se slovy: „Udělám z vás rybáře lidí.“ Apoštol Petr, považovaný za prvního papeže, se také stal patronem rybářů a obchodníků s rybami (proto se také rybáři zdraví slovy: „Petrův zdar“). Symbol ichthys (v řečtině název pro rybu) se stal hlavním symbolem křesťanů. Symbol ryby byl nalezen už v římských katakombách z prvního století. Když byli křesťané v prvním století n. l. pronásledováni Římany, používali rybu k označování potkávacích míst a kobek nebo k rozlišení spojenců od nepřátel. 

Není proto divu, že ryba kromě tohoto symbolického významu začíná nacházet i významné hospodářské uplatnění a stává se důležitou složkou potravy v celém křesťanském světě.

Středověk 

Ve středověku tak vznikají první rybníky, určené prakticky výhradně k lovu ryb. O rozvoj rybníkářství se starají především kláštery, neboť ryba není vnímána jako maso, a je proto považována za důležité postní jídlo (nikoli však vánoční). V době častých a přísně dodržovaných půstů se tak výrazně zvedá jejich konzum. První zmínky o chovu kapra v českých zemích pocházejí z 11. století. Kosmas se ve své kronice zmiňuje o rybníku a slupu k lovu ryb, které v roce 1034 věnoval kníže Břetislav I. Sázavskému klášteru. Z této doby již máme také první  písemné zprávy o sdružování rybářů v cechy. Další rozvoj rybníkářství nastává za vlády Lucemburků, kdy s rostoucím vlivem šlechty získává chov ryb i světský charakter. Císař Karel IV. přikazoval šlechtě i městům zřizovat na příhodných místech rybníky a sám panovník také na vlastní náklady mnohé nádrže vybudoval. Rybníkářství se postupně rozmohlo tak, že každá ves zřizovala uprostřed návsi rybník (tzv. návesníček), který kromě chovu ryb sloužil i jako požární nádrž. V době Karla IV. činila výměra rybníků odhadem 75 tisíc hektarů a hlavní chovnou rybou byl již plně domestikovaný kapr.

Jeden ze starších jihočeských rybníků

Doba pohusitská a zlatý věk rybníkářství

V době husitských válek prožíval chov ryb jako prakticky každé hospodářské odvětví velký úpadek. Obrat nastává až v druhé polovině 15. a v 16. století, které můžeme označit za zlatý věk našeho rybníkářství. Rozmach chovu ryb je spojen zejména se šlechtickým rodem Rožmberků, díky nimž se výspou rybníkářství stávají Jižní Čechy. Zde působí také nejslavnější čeští rybníkáři Josef Štěpánek Netolický či Jakub Krčín z Jelčan.

Štěpánek Netolický vypracoval začátkem 16. století návrh rybniční soustavy v Třeboňské pánvi, jejíž osou se stává proslulá Zlatá stoka. Sám zakládá desítky větších i menších rybníků. Staví zejména mělké nádrže, vhodné k chovu a reprodukci kapra. Výroba vážného kapra tehdy trvala 5 až 6 let.

Jakub Krčín pak ve službách Rožmberků na Netolického práci navázal a mnoho z jeho velkorysých plánů též uskutečnil. Jeho nejslavnějším dílem je rybník Rožmberk vybudovaný v letech 1584 – 1590, který svojí rozlohou 711 ha byl v té době největší vodní nádrží u nás. Samotné ryby byly na trhu velmi ceněny – kapr přišel zhruba na 2 groše, podobně jako například kopa vajec, zatímco slepice stála pouhý 1 groš.

Z původního nevyšlechtěného kapra sazana se vyvinulo hned několik forem domestikovaného kapra

Od „švédských válek“ po současnost

Velkou pohromu pro rozvoj rybníkářství a chovu kapra znamenala nekonečně se vlekoucí třicetiletá válka. Ani po jejím skončení nedokázali rybníkáři na slavnou tradici navázat. Rybníkářství živořilo a další těžkou ránu mu zasadily Napoleonské války. Po jejich skončení dochází počátkem 19. stol. k radikální redukci vodních ploch, při které vzala za své více než polovina rybníků. V roce 1850 tak na celém našem území zbývá necelých 50 tisíc ha rybničních ploch. Nejvíce rybníků bylo tehdy zrušeno v oblasti Polabí a na Jižní Moravě. 

Obrat nastává až ve druhé polovině 19. století, částečně také zásluhou zvýšené poptávky po sladkovodních rybách v Německu a Anglii. Rodí se další generace významných třeboňských rybníkářů (Václav Horák, Josef Šusta), kteří přinášejí nové trendy a nazírání na chov ryb a výrobu kapra. V minulém století pak můžeme zaznamenat další rozvoj a zdokonalování technologie chovu ryb, obnovování starých rybníků i budování nových nádrží. V divokém kvasu 20. věku se také několikrát mění majetkoprávní poměry. Po vzniku Československa dochází k velké pozemkové reformě a změnám v držbě, při které do majetku státu přecházejí velkostatky členů rodiny Habsburků a některých šlechtických rodů.  Únor 1948 pak znamená znárodnění prakticky všech našich rybníků a po roce 1989 dochází naopak k privatizaci většiny závodů Státního rybářství a vzniku mnoha nových subjektů produkčního chovu ryb. 20. století přináší také rozvoj sportovního rybářství a lovu na udici – začíná se s umělým vysazováním ryb do volných vod. 

20. století přineslo technologický rozvoj chovu ryb, včetně používání nové techniky při výlovech

Při výlovech můžeme v síti zahlédnout i několik doplňkových druhů ryb, chovaných v rybnících společně s kaprem

V současné době je chov ryb velmi důležitou součástí naší zemědělské výroby. Přes rozvoj chovu mnoha doplňkových druhů stále převládá v rybnících obsádka kapra, který se stal v průběhu staletí naší národní rybou, na kterou konzervativní Češi prostě nedají dopustit. Kapr má v ČR dokonce vlastní značku (Český kapr), která je uznávána i v Evropské unii a plně odpovídá požadavkům na zdravotně nezávadnou potravinu.

Kapr však stále tvoří základ rybniční obsádky a i rybníkáři mají k šupináčům „nejvřelejší“ vztah

Kapr je naše národní ryba, se kterou přicházejí bezprostředně do styku i nejmladší generace budoucích rybářů

V příštím díle se zaměříme na původní i domestikované formy kapra a povíme si něco více o jeho výrobním cyklu a způsobech jeho výtěru.

Tomáš Lotocki