Na úlovcích má při přívlači naviják výrazný podíl

 

Navijáky

Navijáky pro lov tloušťů rozdělím do dvou základních skupin - na skupinu navijáků s přední brzdou a na skupinu s brzdou zadní, které navíc mohou být doplněny o brzdu bojovou.

Samotné umístění brzdy je v současné době neustále omílané téma. Většinou je jejich používání tak 50 : 50. Než se pustím do jakýchkoli úvah o navijácích, tak se pokusím trochu usmířit zastánce jednotlivých táborů. 

Osobně si myslím, že umístění brzdy na navijáku je věc dost nepodstatná a rybář se řídí spíše získaným návykem. U navijáku je hlavním měřítkem funkčnost celého kompletu a brzda je jen jedním za střípků skládanky. Ovšemže podstatným, ale ne jediným! Myslím, že je naprosto jedno, z které strany si rybář šteluje brzdu - je úplně jedno, jestli nahoře nebo dole. Důležité ale je, jak s navijákem umí pracovat při lovu a hlavně při zdolávání úlovku. Jak jsem zmínil, požadované umístění brzdy je otázkou zvyku. Proč si ovšem nevyzkoušet také něco nového?

 

Navijáky s přední brzdou

Nemusím asi vysvětlovat, jak takový naviják vypadá. V podstatě se liší od navijáků se zadní brzdou hlavně konstrukcí. Takový naviják má kratší trup, což někdy může být výhodou pro celkové vyvážení vláčecí sestavy. Při lovu s kratšími pruty je totiž lepší, když těžiště je posunuté víc dopředu, ke špičce prutu. Náhozy jsou pak víc kontrolovatelné a tudíž i přesnější. Navijáky s přední brzdou mám nasazené na prutech do délky 2,4 m, tam to určitě jistý smysl má.

Výhodou navijáku s přední brzdou bývá také velikost cívky - díky matici brzdy je cívka o něco větší než u navijáků se zadní brzdou. Větší průměr cívky nám potom umožňuje nahazování do větších vzdáleností. Tento větší průměr má ale i jisté slabiny. A to hlavně při používání tenkých vlasců s minimální tvarovou pamětí v chladnějším období. Problém pak nastává při lovu na velmi lehké nástrahy, kdy se vlasec na cívce málo utahuje a tím pádem se vytvářejí na návinu nechtěné smyčky. Tomu ovšem můžeme předejít použitím vlasců, které nejsou tolik měkké, na druhou stranu zase nemívají tak kvalitní povrchovou úpravu. Takže pokaždé je to tak trochu loterie...

 

Navijáky s přední brzdou

 

Navijáky se zadní brzdou

Chtěl jsem napsat, že s těmito modely jsem začínal, ale není to zas taková pravda. Dnes již historické Stabily, Tapy a Roeny měly přece brzdu přední... Ale to už je dávná minulost. Když se po revoluci otevřel trh a navijáků bylo na pultech k výběru víc, měl jsem pro navijáky se zadní brzdou slabost. Představovaly pro mě „zápaďáckou novinku.“ 

Po pár letech jsem ale jednou okusil opět přední a od té doby jsem oba typy kombinoval. 

Při ultralehké a lehké přívlači není zapotřebí používat velkých a těžkých navijáků. Bohužel průměr cívek nebyl dříve v těchto velikostech dostačující. Dnes už to ale také není pravda. Jsou firmy, které mají ve svých výrobních programech navijáky s cívkami stejně velikými jako u předních brzd. Za vynikají nápad považuji možnost osazení náhradních cívek z navijáků o velikost výš. Je u nich sice větší kapacita pro návin vlasce, ale odhozové vlastnosti se podstatně vylepší.

Velmi se mi také líbí kombinace zadní brzdy s brzdou bojovou. Brzda se tím dá velmi citlivě nastavit při jakémkoli extrému (např. prudký výpad ryby). Krátkým posunem páčky do strany se rychle povolí a následně na opačnou stranu se rychle utáhne. A to vše bez toho, aby se změnilo výchozí nastavení brzdy pro samotný lov.

 

Navijáky se zadní brzdou

 

Optimální vláčecí naviják pro lov tloušťů

Jak je patrné, kromě konstrukčních odlišností není mezi navijáky výraznějších rozdílů. Znovu podotýkám, je třeba se zaměřit hlavně na jejich funkčnost. Ta neřeší ani osazení brzdy, ani cenu navijáku. Existuje pár hlavních bodů, kterými se řídím při výběru navijáků. Pokusím se je trochu přiblížit.

 

Brzda

Jak jsem výše předeslal, není důležité, kde se brzda nachází, ale jaká je její funkce. Brzda navijáku musí být velmi přesná! To zjistím při protočení cívky navijáku na jednu stranu a vzápětí zase na opačnou. Pokud je mezi změnou směru větší pauza, tak brzda velmi přesná nebude. Při lovu může fungovat dobře až do chvíle, kdy se nám podaří „trefit“ větší nebo divočejší rybu. V tomto okamžiku se brzda náhle zasekne a nezbývá než ji neplánovaně povolit. Může tak dojít v rámci vyhroceného stavu k většímu povolení než chci a o rybu mohu záhy přijít, nebo se dokonce vlasec zamotá.

Dále je potřeba vyzkoušet, zda se brzda povoluje při stejném napětí plynule. To souvisí s předcházejícím bodem. Nejlepší je provést jednoduchý pokus. Na naviják namotám vlasec. Vlasec podržím a nastavím brzdu tak, aby se naviják svou vahou pomalu spouštěl dolů. Jeho spouštěcí rychlost by měla zůstat stále stejná po celou dráhu klesání k zemi. Pokud naviják postupně na rychlosti přidává, nebo se naopak zastaví, tak naviják není vhodný pro jemné chytání. Vše je závislé na brzdném systému, který nemusí být vhodně sestaven počtem ložisek a podložek v útrobí navijáku.

 

Cívka

Osobně radši volím navijáky s větším průměrem cívky. Záměrně vynechávám nejmenší velikosti a radši používám modely velikosti 1500 – 2500. Je nutné, aby se vlasec co nejlépe odvíjel a opětovně navíjel. Pokud tuto podmínku nesplňuje, čekají mě častější problémy se zamotaným vlascem. Cívka nesmí být ani příliš nízká, protože by mě pronásledoval stejný problém. Jelikož chytám s monofilním vlascem, tak je podle mě zcela jedno, jestli je cívka kovová nebo grafitová. Kovová je mi milejší, ale je to jen kvůli estetice. Naopak při lovu ve slunných dnech v křišťálově čisté vodě nerad chytám s lesklými cívkami. Jakýkoliv nečekaný záblesk kovu totiž dokáže rybu pod hladinou vyplašit.

 

Převod navijáku

Myslím si, že spolu se skvěle fungující brzdou je to jeden s nejdůležitějších aspektů úspěšného lovu tloušťů. Je nutné si uvědomit, že tloušť dokáže být při útoku na nástrahu velmi mrštnou rybou. Na druhou stranu ji dokáže dlouho pronásledovat a přitom „přemýšlet“, zda ji pozřít či ne. Tloušť sleduje nástrahy velmi rád a důkladně je přitom zkoumá, zvláště pak na pomalejších tocích. Nástraha musí být proto tažena tak rychle, aby se tloušť zbavil pochybností i při delším pronásledování, kdy je k ní doslova přilepen. V tento moment musí nástraha fungovat stále na 100%. Pokud nedokážu nástrahu zpomalit, nebo ji naopak zrychlit tak, jak to jelce nejvíc dráždí, tak se úlovku nedočkám. 

Ideální poměr navijáku vidím v údaji 5,2:1, ale jinak se dá zvolit rozsah 4,8 – 5,5:1. Poměr blížící se k 6:1 už tak vhodný není. Rychlost navíjení podstatně ovlivňuje velikost cívky. Lepší je proto použití větší cívky v kombinaci s nižším převodem.

 

Počet ložisek

Opět záležitost hlavně kvality výrobku. Naviják může mít třeba deset ložisek, ale pokud jsou nekvalitní, tak naviják nebude pracovat podle našich představ dlouho. Vůbec nevadí, když má naviják třeba jen čtyři ložiska, ale musí být kvalitní! Za důležité považuji, aby ložisko nejvyšší jakosti bylo uloženo v rolničce překlapěče. Jen tak bude pomáhat při správném navíjení vlasce a při zdolávání ryb!

 

Klička navijáku

Pro mě velmi důležitá záležitost. Používám jak jednokličkové, tak i dvoukličkové navijáky. Pokud dobře nesedí v prstech, tak se nám bude velmi často stávat při záběrech, že bude vytržena z ruky a my se o úlovek sami připravíme. Takový naviják už nesedí při nákupu, takže poznám hned, že se radši podívám po jiném. Důležité je taky, aby byla dostatečně dlouhá. Vlastně tak akorát, ani dlouhá ani krátká. Správná délka ramínka kličky je následně odražena v komfortu rybolovu bez velké námahy s ovládáním navijáku. 

 

Hmotnost navijáku

Není vždy pravda, že vyšší váha navijáku je známkou jeho kvality. Je potřeba dost porovnávat, než si koupím první naviják, který se mi zrovna zalíbí. Musím si přitom uvědomit, že budu třeba lovit po celý den, nebo i několik dní za sebou. Záda a ruce namáhá každý gram navíc...

 

Barva navijáku

Je jasné, že oči rybáře rozhodují o koupi. Nezapomeňte však i na rybí oči – takže, prosím, žádné extra výstřelky! Je potřeba vlastnit alespoň jeden naviják na lov v čistých vodách, který bude mít nejblíže k přírodním barvám. Vlastní výběr je pak už jen na vás...

 

Velikost navijáku

Pro lov tloušťů je potřeba počítat s tím, že budete potřebovat nahazovat daleko a přesně. Už z toho důvodu bych nikdy nevolil (a to ani na malé toky a při použití slabých vlasců) naviják té nejmenší velikosti! Na druhou stranu bych si nevybral ani moc veliké modely, u kterých se úměrně zvýší hmotnost. 

Nejčastěji používám navijáky ve velikostech 1500 – 3000. Nejraději volím střed (viz voda-vodka-vodička :-)), tj. velikost 2000. Bohužel dnes už tato označení neplatí tak jako dříve. Kdysi totiž platilo, že velikost 2000 je určena pro kapacitu návinu 100 m vlasce o průměru 0,20 mm. Dnes mají většinou cívky kapacitu vyšší. Jedná se pravděpodobně o rafinovaný obchodnický tah, který nás nutí přikoupit více vlasce na „podmot“. Výhodou navijáku bývá, když je mezi náhradními cívkami i tzv. matchová cívka, která nemá tak velkou kapacitu návinu.

 

Naviják nesmí být ani malý ani velký, zkrátka akorát...

 

Pár slov k navijákům na závěr...

Co ještě dodat k navijákům? Pro mě výběr navijáků snad nikdy neskončí. Stále hledám ten naprosto ideální modýlek! Starší modely sice fungují, ale doba jde mílovými kroku kupředu a je nutné s ní držet krok. Navíc každý naviják je spotřební zboží, které se přirozeně opotřebovává. A to i to zdánlivě nejlepší a nejkvalitnější. Pro mě to je ovšem znamená získávání nových zkušeností, které jsou do budoucnosti velmi přínosné. Rozhodují totiž zdánlivě nepatrné detaily, které ovšem až v pozdější době ukážou, jak správně jsem investoval. 

 

Naviják musí být natolik spolehlivý, aby zdolal i trofejní kusy

 

Vlasce pro lov tloušťů

Jak k Romeovi patří Julie, tak k navijáku patři vlasec. Mezi přívlačovými závodníky je používáno vlasců mnoha značek, které nechci přímo jmenovat. Každý z nich je dobře otestovaný. Jen nepřipravený závodník si dovolí při závodě zkoušet neznámou značku. Byť zdánlivě dobře vypadající vlasec nemusí splňovat požadované vlastnosti. Výběr toho správného vlasce se rovná opravdové alchymii, která stojí spoustu času i peněz. Mám vlasce, se kterými lovím několik let a jejich kvalita je standardně výborná a jsou vlasce, které teprve testuji. Občas se mi stane, že po půlhodinovém lovu vlasec vymotám z cívky a vyměním ho za jiný - to už k rybařině patří. Držím se hesla: Trápit se můžu jen chvilku, radši si budu déle užívat. Ne naopak!

 

Výběr vlasce volím podle několika kritérií 

 

Roční období

Je to asi jeden z nejdůležitějších důvodů pro výběr vlasců. V zimních a jarních měsících lovím na malé nástrahy a vody bývají poměrně čisté. Sílu vlasce volím většinou v rozmezí 0,08 – 0,10 mm. Občas při výskytu větších ryb použiji i průměr 0,12 mm, ale to opravdu jen zřídka. Pokud je voda kalnější, tak v tom nevidím problém, ale lehké nástrahy se s ním hůř odhazují do vzdálenějších míst. Více se v tuto dobu spoléhám na kvalitu a jemnost prutu s dobře seřízenou brzdou navijáku. Pokud je voda křišťálová a vlasec, i když velmi slabý, rybám evidentně vadí, tak ho vyměním za fluocarbon, který lépe propouští světlo. Pro ryby je téměř neviditelný. Rozdíl je většinou ihned znát. Jeho pevnost ovšem bývá o něco menší v uzlu, takže se musím velmi opatrně zasekávat a zdolávat.

V letních měsících lovím nejraději na 0,12 mm. Záběry od ryb bývají podstatně prudší a při výskytu jiných dravců je silnější průměr na místě. Samozřejmě pokud není problém v použití o něco silnějšího vlasce, tak ho při lovu v prudších vodách neváhám použít. Stačí většinou „přitvrdit“ na 0,14 mm. 

Pokud v letních měsících aktivita klesne, tak opět postupně zeslabuji. S tím je ovšem potřeba si uvědomit, že stejný prut nemusí zjemnění zvládat a o brzdě navijáku platí totéž! Pokud je aktivita dravců vyšší, tak pro případ útoku štik nasadím na konec vlasce tenké lanko. Mám ověřené, že tloušťům tolik nevadí. Pokud záběry začnou ubývat, tak ho odstraním a vědomě podstoupím riziko ztráty nástrahy.

 

Barva vlasce

Pro lov tloušťů upřednostňuji barvy světle šedé nebo bílé. Vždy záleží hlavně na zbarvení vody a na intenzitě světla dopadajícího na vodní hladinu. Tmavé vlasce bývají za slunečných dní rybou velmi viditelné. 

 

Povrchová úprava vlasců

Z mého pohledu je tento bod poměrně důležitý, ale má své pro a proti. Na tyto vlasce lovím často a rád, neboť jsou podstatně odolnější proti oděru. Ovšem pokud dojde k narušení upraveného povrchu, tak je ztráta pevnosti téměř okamžitá. Další malý nedostatek mají tyto vlasce v chladných měsících. Nemají skoro žádnou tvarovou paměť, což vadí při lovu na lehké nástrahy. 

Proto nosím vždy sebou k vodě i cívky s vlascem bez povrchové úpravy. Mají trochu větší tvarovou paměť, což může být v určitých chvílích výhodou. Pokud je však voda přikalená, tak se velmi rychle ochytávají. Ulpívají totiž na nich oku neviditelné nečistoty, které pak zůstávají v očkách prutu a v rolničce navijáku, a ty následně vlasec zpětně odírají. 

 

Pevnost vlasce

Při nákupu vždy důkladně prostuduji, zda je na obalu uvedena pevnost vlasce v uzlu nebo jen v tahu. Pevnost v uzlu je většinou nižší, ale je víc směrodatná. Příliš vysoká uvedená pevnost u mě spíš vyvolá nedůvěru, než nadšení pro jeho nákup a vyzkoušení.

 

Průtažnost vlasce

Každá vlasec má určitou průtažnost. Pro lov tloušťů není dobré, když je moc velká. Spousta ryb se uloví na větší vzdálenost, a pokud vlasec propruží, o dost ryb přijdeme. Není ovšem dobrá ani skoro nulová průtažnost - ta má za následek padání ryb hlavně při záběrech blízko špičky prutu. Takže je ideální zvolit zlatý střed (viz voda-vodka-vodička :-))).

 

Kapacita návinu

Nikdy na cívku nenavíjím finální vlasec už ode dna cívky. To bych se nedoplatil! Vhodnější možností je vyzkoušet si kolik se na cívku vejde požadovaného vlasce. Obvykle nakupuji vlasce, které jsou na špulce namotané po 100 nebo 150 metrech. A stejné množství vždy natočím na cívku navijáku. Podmot mi tedy zůstává stále stejný. Vždy když budu vlasec měnit, tak ho navinu pokaždé stejné množství. Používal jsem i náviny ze špulek po 1000 metrech, protože jsou výrazně levnější, ale nikdy jsem nevěděl, kolik jsem vlasce namotal a kolik ho vlastně na zásobní špulce ještě zbývá. Pomalu jsem proto od těchto návinů upustil.

Optimální množství vlasce na cívce poznám jednoduše - pokud je ho moc, tak budou jeho smyčky padat z cívky. Po odstranění smyček bude vše v pořádku. Pokud vlasce bude málo, tak zkrátka nebudu dosahovat dohozových vzdáleností, na které jsem zvyklý.

 

Životnost vlasce

To je velmi diskutovaný problém. Musím se na to dívat ze dvou pohledů. První je pohled závodníka. Na každý závod veškeré vlasce vyměním, protože si nemůžu dovolit riskovat ztrátu sebemenší ryby kvůli odřenému vlasci. Navíc si kolikrát některé soustavy prohazujeme s kolegou v týmu, takže nikdy nevím, co s náčiním prováděl.

Z pohledu běžného rybáře musím konstatovat, že stačí vlasce měnit až je to potřeba. To znamená, když je ho citelně málo, nebo už je jeho kvalita nevyhovující.

Někdy by mě opravdu zajímalo, kolik kilometrů vlasců jsem vlastně za uplynulé sezóny vyměnil...

 

Nezapomeňte na dostatečný návin vlasce!

 

Ke správné volbě vlasce dojdeme většinou vlastní zkušeností. Každému vyhovuje něco jiného. Ovšem na výše uvedená pravidla by si měl rybář vzpomenout před nákupem a navinutím nového vlasce. Jakmile si tu svou značku najdete, nebudete mít důvod ke změnám. Ne všichni výrobci vyrábějí kvalitní vlasce ve všech používaných průměrech. Spousta z nich se radši nepouští do tenkých průměrů, neboť tam se kvalita pozná nejdřív. Víceméně kvalitní 0,20 mm vyrábí skoro každý, ale 0,10 mm je něco jiného! 

Přeji vám mnoho úspěchů při výběru a testování.

 

Text a fota: David Maixner