vychytavka_na_stiky.jpg

 

Úprava twisterové hlavičky

Jak vypadá ideální twisterová hlavička na štiky? Má tenký, ale pevný háček s delším ramínkem a co největším obloučkem. Jedovatě ostrý hrot dobře proniká kamkoli do tvrdé štičí mordy. Delší tenká špička háčku působí při průniku tkáně minimální odpor. Na dlouhé ramínko se sice obtížněji navléká guma, ale jeho výhodou je, že háček z nástrahy vyčnívá dál – až u ocasní části. Tím se zvyšuje pravděpodobnost úspěšného „uvíznutí“ dravce na háčku. Další prověřenou pravdou je, že větší háček rybu po záseku lépe podrží. Ale hlavně... twisterová hlavička musí být LEHKÁ!

 

 

Proč jít do lehkých nástrah?

Štiku a vlastně i ostatní predátory (snad s výjimkou bolena) zajímají především raněné a nemocné rybky – tedy snadno dosažitelná kořist. Takovou kořist uchvátí bez velkého výdaje energie. Proto pomalý pohyb nástrahy, charakteristický pro rybku „v posledním tažení“, je ten správný!

Ultrapomalé vedení je doslova nutností při chytání v chladné podzimní vodě, kdy už dravci nemají náladu pronásledovat hbitě prchající kořist. Vytvořit pomalý a plynulý pohyb nástrahy se dá jen tehdy, pokud je nástraha relativně lehká. Těžká nástraha totiž sice rychleji vyklesává ke dnu, ale tím její výhody končí – neumožňuje pomalé vedení, protože buď začne váznout v překážkách, nebo se vodou řítí jako splašený kůň. Štika takovou kořist sice zaregistruje postranní čarou, a možná ji i zachytí zrakem, avšak na potravu, která se kolem ní jen mihne, si nechá zajít chuť.

 

 

 

Jak si vyrobit lehkou gumu?

1) Sehnat u nás lehkou twisterovou hlavičku s velkým háčkem je většinou téměř nemožné. Prodávané hlavičky s výše popsaným vhodným háčkem (větší velikosti, delším ramínkem a širokým obloučkem) mají obvykle zátěž 15-30 gramů, což je pro potřebu pomalého vedení naprosto nevhodné. Nezbývá tedy nic jiného, než si je upravit podomácku.

 

2) Hlavičku o hmotnosti 18 g lze odlehčit podle potřeby až na pár gramů. Stačí k tomu kleště a pilník.

 

3) Při porovnání odlehčených hlaviček s těmi běžnými není ještě na první pohled patrný dosažený efekt – ten se plně projeví až při práci s nástrahou ve vodě.

 

4) Těžká hlava prezentuje nástrahu rychle a agresivně. Pokud je štika hladová a na lovu, je určitá naděje na záběr, ale takové stavy dravčího amoku jsou poměrně vzácné.

 

5) U těžké a rychle vedené nástrahy má každá zkušená štika podezření, že něco není v pořádku. Místo okamžitého a prudkého výpadu pak jen často pronásleduje kořist až k rybáři. Teprve tady se rozhodne, zda zaútočí či ne. Většinou ale spatří postavu lovce a „po anglicku“ se vypaří. Výsledkem bývá pouze nervy drásající pohled na odplouvající mramorovanou krasavici.

 

6) Upravená hlavička dokáže „překročení rychlosti“ nástrahy přibrzdit. Jen pomalé vedení umožňuje rozehrát šálivou symfonii pozvolných propadů a postupných pozvednutí až pod hladinu. Štika potom bývá tak okouzlená, že mnohdy zapomene i na své přeplněné útroby a bezhlavě zaútočí. Následující případ je toho důkazem...

 

7) Při lovu je důležité správně odhadnout možná stanoviště štik. Ta se liší jen v závislosti na ročním období, ale jedno mají společné – možnost úkrytu. Zarostlé či podemleté břehy, koberce vodního rostlinstva, ponořené stromy, keře, pařezy, či členité dno.

 

8) Vhodné je všímat si i dalších nepřímých příznaků - například přítomnosti rybožravých ptáků (racků a rybáků). Tito opeřenci zpravidla krouží v blízkosti početných hejn rybiček. A kde jsou rybky, tam jsou i štiky!

 

9) Smáček na odlehčené hlavičce vedený nehluboko pod hladinou se rovná neodolatelné kořisti. Jeho pružný a měkký ocásek „brnká na nervy“ postranní čáře dravce. Není divu, že záhy přichází ukázkový štičí útok!

 

10) Díky pevnému háčku s hrotem ostrým jako jehla je tvrdá štičí tlama pevně prošitá. Dravci ke svobodě nepomůže ani série divokých výskoků nad hladinu.

 

11) Několik rychlých trhnutí špičkou prutu zvedá smáčka až k hladině. To vše proto, aby se pomalu snesl zpět do temných hlubin jezera. Po jeho následujícím vzestupu přichází záběr. Další štika neodolala smáčkovému svádění. V tlamě zaseknutého dravce je ještě možné spatřit ocasní ploutev čerstvě uloveného okouna. Pozřená ryba vůbec štice nebránila v útoku na lákavou kořist – na smáčka s odlehčenou hlavičkou.

 

12) Není to první ani poslední štika, co se dala ošálit pomalým vedením nástrahy. Závěr je však pokaždé stejný – divoký boj doprovázený výskoky nad hladinu, při kterých tuhne rybáři krev v žilách.

 

13) Když se během zdolávání neudělá chyba, je zpola vyhráno. Zbývá se jen soustředit na vylovení unavené ryby a vhodně ji uchopit. Je třeba neublížit štice a také, aby ona neublížila nám.

 

14) Někdy puštěná štika nechá rybáři na památku vyvrženou rybku, jindy i prokousnutý prst. Proto doporučuji mít s sebou pérový otvírač tlamy a také náplast.

 

15) Rozhodně zajímavou a úspěšnou kombinací na štiky je velké kopyto a odlehčená hlavička. Díky vyšší hmotnosti gumového těla se s nástrahou dobře nahazuje a při pomalém tažení kopyto krásně pracuje. Jemné vibrace měkkého trupu přináší brzké úspěchy. 

 

16) Odstíny stříbrné a hnědé jsou tou správnou variantou! Velká štika se bez rozmyslu vrhla na svůdnou kořist a po přiseknutí mizí do bezpečí pod loď.

 

17) Trpělivost rybáře byla odměněna! Odlehčené nástrahy nám přinesly spoustu krásných štik. Největší z nich měřila 95 cm!

 

18) Temná oblaka se na chvíli rozestoupila a zjevila se záře ve tvaru liščí hlavy. Možná je to pokyn od svatého Petr, abychom ukončili „lišácky mazaný“ rybolov...

 

 

Pár slov na závěr 

Tak by to mělo být pokaždé. Neustrnout, hledat a nacházet nové cesty a možnosti i v těch neobyčejnějších věcech. V tom je kouzlo nejen rybařiny, ale i celého života: v obyčejných věcech! V jejich jednoduchosti, v jejich hledání a objevování. Přeji vám, ať vás na této cestě provází trpělivost a pochopení. Kdo hledá, najde...

 

 

Text a fota: Milan Rozsypal