Koncový splávek na sumce platí!

 

Koncové splávky jsou vlastně splávky s plochým dnem. Díky němu klade splávek při záběru i přes relativně malou nosnost (cca 500g) veliký odpor a sumec se díky němu většinou sám na háčky „přilepí“. Při použití takového splávku je nutné jej připevnit přes trhací vlasec či šňůru: Nosnost trhacího vlasce (šňůry) musí být minimálně poloviční oproti hlavní šňůře. Snížíme tím riziko utržení hlavní šňůry při prudkém záběru. Několikrát se mi totiž stalo, že zhruba čtyřicetikilový sumec „upálil“ při záběru o splávek dvacetikilovou šňůru jako pavučinu. 

 

Plochý koncový splávek o nosnosti 500 g z mé dílny.

 

Koncový splávek je v podstatě paternosterovým systémem, kdy šňůra od prutu vede k olovu či kotvícímu kameni na dně, kde je uchycena karabinou. Odtud vede vzhůru směrem k hladině. Na konci je navázaná sumcařská karabina. Do ní je upnut plochý splávek na vlasci o průměru 0,60 mm. Délka vlasce určuje hloubku, ve které budeme lovit. Do stejné karabiny upínám návazec s nastraženou rybou. Návazec a posledních zhruba 120 cm šňůry musí být potaženo bužírkou. Jen tak zabráníme zamotání sestavy. Dalším klíčovým předpokladem pro bezchybnou funkci montáže je správné nastražení ryby. Prut při této technice obvykle pokládám do vidliček a naviják nastavuji „na jízdu“. Pokud je možné zavážení, používám zásadně kotvící kámen na trhacím vlasci o průměru 0,40 mm. V takovém případě stavím prut podobně jako při bójkované do stojanu, špičku opatřuji rolničkou a naviják je dotažen na zásek a zdolávání. Montáž koncového splávku lze obdobně jako podvodní splávek nahodit s pomocným prutem až na vzdálenost 80 metrů. Pokud použijeme k zavážce loď, a ke kotvení kámen na trhacím vlasci, je možné splávek vyšponováním potopit kousek pod hladinu. Lovíme tak efektivně ve sloupci a nemusíme si lámat hlavu s předpisy omezujícími vzdálenost lovu (obvykle 25 metrů). Jelikož se nejedná o lov na bójku, využíval jsem tuto techniku bez rizika úspěšně i na horní přehradě na Ebru. Plováky používám zásadně ploché-vlastní výroby. Běžné splávky nejsou vhodné, neboť by nedocházelo po záběru k přiseknutí ryby a sumec by nástrahu buď pustil, případně by hluboko spolkl. Tato metoda se nehodí pro lov v místech s četnými vázkami ve sloupci a v případě, že z jednoho místa budeme zavážet větší množství prutů. Šňůry vedoucí pod hladinou by nám při zdolávání mohly působit komplikace.

 

Princip koncového splávku.

 

Navázaná montáž koncového splávku.

 

Sumec ulovený na Ebru s montáží koncového splávku.

 

Záběr a zásek

Záběr bývá většinou velmi prudký a doprovázený šplouchnutím splávku (pokud není přitopen). Mnohdy se mi stalo, že po záběru vyletěla voda i metr vysoko nad hladinu a trhací vlasec o nosnosti 20 kg povolil. Plochý splávek má totiž v rázu ohromný odpor a sumec se většinou sám přisekne. Zásek přesto musí přijít okamžitě. Lovíme-li na větší hloubce, je potřeba co nejrychleji narovnat šňůru (utržením trhačky na kotevním kameni či zvednutí olova do sloupce) a dostat se s rybou do kontaktu. Zdolávání si nyní můžeme maximálně vychutnat, protože mezi námi a sumcem není žádný prvek rušící přímý kontakt s rybou (při lovu s trhací zátěží) nebo pouze olovo.

 

Způsoby nastražování ryb

Aby se nám montáž koncového splávku nezamotávala a úspěšně fungovala, je způsob nastražení ryby velmi důležitý, především z hlediska umístění nosného háčku. Na stojatých a pomalu proudících vodách je nutné rybu napíchnout za ocasní část, aby neustále plavala směrem od místa uchycení do karabiny. Na proudných vodách rybu naopak nastražuji za hlavovou část. Při lovu s koncovým splávkem nikdy nenastražuji rybu za hřbet. Správné nastražení spolu s potažením všech částí sestavy bužírkou riziko zamotání téměř eliminuje.

 

Způsoby kotvení

Pro kotvení montáže koncového splávku jsou vhodné dva typy zátěží. Pokud nahazuji ze břehu, používám nejčastěji menší kámen o hmotnosti 500-700 g nebo olovo 300-500 g těžké. Zátěž ke šňůře připevňuji trhacím vlascem o průměru 0,50 mm, který v případě uváznutí povolí. Je-li možné zavážet, používám kámen o hmotnosti 2-5 kg a jako trhačku vlasec o průměru 0,30-0,40 mm. 

 

Kámen na kotevní ochraně s trhačkou místo olova pro nahazování ze břehu.

 

Můj tip na kotevní ochranu

Jelikož se mi již několikrát stalo, že olovo zapadlo mezi kameny a šňůru jsem o ně při záseku přeřízl, používám tzv. kotevní ochranu. Jedná se o asi 60 cm dlouhou bužírku. Zhruba ve třetině délky je pomocí lepící pásky připevněna karabina, do které upínám zátěž. Po sestavení celé montáže vede kratší konec ke splávku a delší k prutu. Tato pomůcka se hodí i pro lov s podvodním splávkem či na položenou.

 

Kotevní ochrana zabrání „přeříznutí“ kmenové šňůry o kameny.

 

Můj tip na lov na větších hloubkách

Pokud se vydám na lov na revíru s hloubkou více než 5 metrů, používám trhací vlasec ke kotvícímu kameni delší, abych se po záseku dostal rychleji do kontaktu se sumcem. Například na hloubce 20 metrů použiji při nastavené hloubce lovu 2 metry trhačku o délce 15 metrů a po záseku dovíjím pouze třímetrový „pytel“. 

 

Montáž koncového splávku pro lov na velkých hloubkách.

 

Zátěže

Při lovu sumců s podvodním splávkem rozlišuji zátěže na pevné a trhací. V případě, že nahazujeme na „bezvázkové“ dno a nepotřebujeme opravdu stabilní kotvení (absence silného proudu, dno není „kluzké“, nemáme velkou či vitální nástražní rybu), můžeme si dovolit nasadit klidně i jen 200 g olovo připevněné přímo na šňůru. V případě, že hrozí riziko zapadnutí olova mezi kameny, použijeme trhací vlasec, který má výrazně nižší pevnost než kmenová šňůra. V případě vázky přijdeme pouze o zátěž (olovo či menší kámen). Pokud máme možnost zavážky a potřebujeme ještě stabilnější kotvení, používáme kámen o hmotnosti 2-5 kg na trhacím vlasci o nosnosti 6-10 kg. Pro olova a „nahazovací“ menší kameny používám trhací vlasec o nosnosti vyšší - tj. 10-20 kg, aby nepraskl při náhozu, ale až při „cíleném“ trhání.

 

Splávek s běžnou olověnou zátěží na „kotevní ochraně“.

 

Splávek s menším kamenem určeným k nahazování ze břehu.

 

Splávek s kotvícím kamenem o hmotnosti cca 3 kg na trhacím vlasci.

 

Nahazování s pomocným prutem

Tuto techniku jsem kdysi vyvinul ze známé "balónkové" techniky zejména pro možnost lovu v místech a na revírech, kde je zakázáno nebo nemožné zavážení. Balónek mi velmi často praskl a neměl vůbec žádné "zásekové" vlastnosti. Tato montáž lze na cca 10-15m nahodit, nicméně je to rizikové a překonat tuto vzdálenost bez rizika poškození nástražní ryby, zamotání apod. nelze. Chceme-li nahazovat dále, můžeme si pomoci buď metodou nahození montáže s pomocným prutem, kterou jsem již kdysi popisoval. Opakování je matkou moudrosti :-). 

 

Pomocný prut 

Zjednodušeně řešeno se jedná o postup, kdy se na lovné místo nesnažíme při nahazování dostat kompletní montáž, ale pouze dostatečně těžkou zátěž, díky které později nastraženou rybu i se splávkem přitáhneme. Na vzdálenosti do 40–50 metrů je metoda použitelná s multiplikátorem, na větší vzdálenosti se smekacím navijákem. Nahodit dál samozřejmě lze, ale jen velmi obtížně. Musíme si totiž uvědomit, že budeme házet zátěž (kámen, olovo apod.) o hmotnosti 300-500 g, která je brzděna silnou sumcovou šňůrou. Tato technika nahazování je vhodná pro lov s koncovým či podvodním splávkem.

 

Princip nahazování montáže ze břehu s pomocným prutem.

 

Postup

Jak bylo v úvodu řečeno, jde v první fázi pouze o to, dopravit na místo lovu zátěž, která musí být na šňůře jako průběžná. Nahazovat budeme prutem na sumce. Olovo při této technice zavěšujeme na šňůru pomocí kotevní ochrany, která jednak chrání šňůru před případnými kameny na dně a zároveň slouží jako prvek proti zamotání při náhozu. Místo olova poměrně často používám kámen o váze asi 0,5 kg na vlasci o průměru 0,40 – 0,50 mm, který cíleně při záseku trhám. Slabší bohužel použít nelze, neboť by nám při náhozu nápor nevydržel. Na konec šňůry přivážeme pevnou karabinu a do ní přichytíme vlasec z pomocného prutu. Ten buď nyní bude držet náš kolega a mířit jím zhruba do míst náhozu, nebo jej můžeme položit do vidliček na břehu (opět míříme ve směru nahazování). Nyní odklopíme na pomocném prutu naviják (smekací) a sumcovým prutem nahodíme. Následuje uvolnění cívky na sumcovém prutu a pomocným prutem si pomalu přitáhneme na břeh karabinu. Průběžná zátěž, která slouží jako kladka, zůstává na místě. Do karabiny připneme zvolenou montáž (podvodní splávek, koncový splávek, balonek apod.) a pokládáme ji do vody. Je dobré ji vložit co nejdále od břehu a co nejrychleji začít sumcovým prutem přitahovat, aby se nám u břehu nezachytla. Musíme to však činit s citem, abychom současně nepřitahovali ke břehu zátěž.

 

Když jsem sám, vložím pomocný prut do stojanu nebo vidličky. Postačí i takové „torzo“ prutu.

 

Po nahození pomalu přitáhneme připnutou montáž k místu zátěže.

 

Předpokladem pro tento postup je schopnost multiplikátorem daleko nahazovat a použití kvalitního prutu, který náročný hod vydrží. Popsaný postup umožňuje náhozy na hranici přibližně 50 metrů. Není to však úplné maximum. Existuje ještě jedna možnost, kdy lze nahazovat dokonce až na zhruba 100 metrů. V takovém případě potřebujeme pomocné pruty dva. Jeden pomocný prut musí být schopen do takové vzdálenosti katapultovat zátěž o hmotnosti alespoň 250-300 g. Aby to bylo reálné, je nutné, aby byl opatřen velkým smekacím navijákem s návinem alespoň 300 metrů vlasce o průměru 0,20 mm, na jehož konci budeme mít asi 6 metrů šokového návazce o nosnosti alespoň 40 kg. Druhý pomocný prut musí mít dostatečnou zásobu vlasce (cca 200 m), aby nám letící zátěž nebrzdil. Po nahození, které doporučuji předem pečlivě natrénovat, přitáhneme karabinu ke břehu a odstraníme ji. Nyní svážeme konec vlasce se sumcovou šňůrou a pomocí „nahazovacího“ prutu, ji protáhneme skrz olovo a pokračujícím navíjením přitáhneme k sobě. Všechny spoje mezi „šokovkou“ z pomocného prutu a šňůrou ze sumcového musí být co nejhladší, aby se nám u olova nezasekly. Po přitažení konce sumcové šňůry na břeh navážeme naši montáž a opatrně ji dotáhneme k zátěži. Tento postup je velmi zdlouhavý, náročný na přípravu a množství pomocných prutů. Z toho důvodu jej používám zcela výjimečně. Nicméně se může vyplatit jej znát a ovládat a mít tak možnost lovit v takový místech, která by byla bez zavážení zcela neprolovitelná.

 

Rizika

Tento postup za určitých okolností zvyšuje riziko utržení celé montáže či je dokonce nereálný. Jedná se především o místa s velkým množstvím vázek, kde by se mohla šňůra lehce zachytit. Obtížně se též aplikuje přes velmi silné proudy nebo například v místech, kde bychom museli vše přetahovat přes mělčinu. Rovněž na proudných řekách, kde je jílovité nebo písečné dno, může dojít ke popojíždění zátěže. Dále je obtížnější docílit stejné přesnosti jako při zavážení. V případě většího výskytu stromů či velkých větví pod vodou metodu prosím raději nepoužívejte, může se totiž stát, že při zatahování projede šňůra větví a v případě záběru se do ní může zdolávaný sumec zachytit volným háčkem a pokud to nebude hodně velký a silný kus, zůstane zde doslova "přikován" a odsouzen k smrti.

 

I menší umí udělat radost!

 

Tak ať vám koušou

 

Text a foto: David Havlíček