Poprvé jsem viděl multiplikátor v dobách mých úplných rybářských začátků. Bylo to ještě před revolucí a místem prvního vizuálního kontaktu byly stránky katalogu firmy Cormoran, který jsem nevím kde dostal. V té době jsem měl Druchemu Wonderod s Roenem na všechny druhy rybaření, o jiných rybářských potřebách jsem nepřemýšlel a bílou rybu okolo 25cm jsem považoval za trofejní úlovek.

Multiplikátory se uplatní především při lovu na těžší nástrahy

Pak přišel zlom. Jednou jsem chytal s kamarádem na plavanou v náhonu rozbořeného mlýna. Pouštěli jsme splávky dolů po proudu a chytali tlouště. Při stahování zpátky se najednou rozletěla hladina, vyskočil bolen a obloukem zaútočil na můj splávek čeřící hladinu. Zasekl jsem, ale protože malý plavačkový háček vlál metr pod splávkem, bolen splávek pustil a byl ten tam. Ale v ten okamžik se ve mně cosi zažehlo. Byla to vášeň pro dravé ryby. Věděl jsem, že někde ve vodě jsou, ale nějak jsem je zatím ignoroval. Teď už to nešlo. Okamžitě jsem jel domů a tak sugestivně jsem to vyprávěl rodičům, až i oni pochopili, že se stalo něco magického. Táta mě vzal do Písku a koupil mi tři třpytky, z nichž jednu dosud mám. Stal jsem se vláčkařem.

O dost  let později už jsem měl na kontě hezkou řádku štik a jiných dravců, krabička s nástrahami se zvětšila, já dávno chodil k řece s jiným prutem i navijákem a snil o metrových štikách (to dělám dosud).

V té době už rybář nemusel jenom koukat do ohmataného katalogu z NSR, ale měl možnost navštívit prodejny plné v době mých rybářských začátků nevídaného zboží. A tak jsem poprvé vzal do ruky kromě jiných navijáků i zvláštní stříbrnou hračku. Oči se mi rozzářily. Vždycky jsem měl rád chytré a rafinované technické věcičky a tak jsem hned poznal, že tohle je něco speciálního. Je to malé, je to lehké, všechny ovládací prvky to má po ruce (téměř v dlani). Dává se to na opačnou stranu prutu, těžiště to má kousíček od zápěstí a má to sametově hladký chod. Co to je? To je vláčecí multiplikátor. Bylo mi jasné, že ho musím mít. O několik měsíců později, poté co jsem natahal sem a tam něco metráků náhradních dílů na automobily na brigádě v jednom skladu, jsem si pro něj s  nabitou peněženkou šel.

A tak jsem se objevil někdy v roce 1997 na březích jihočeských řek a říček s multiplikátorem v ruce. Byl jsem za úplného exota a musel jsem si zvyknout na poznámky o tom, že poslední žralok se tady na řece chytil za císaře pána a o tom, že k moři je to ještě lán cesty. Ale já věděl své. Věděl jsem, že ve Skandinávii, Severní Americe a Austrálii se multiplikátory používají zdaleka nejen ke trollingu a big game chytání na moři, ale i k přívlači velmi podobné té naší, přesněji řečeno té, kterou nazýváme střední a těžší. A právě takový naviják jsem měl v ruce, šlo o typ ABU Ambassadeur Ultracast UC5601C - tehdejší vrchol v nabídce ABU.

Klasický vrhací multiplikátor od tradičního výrobce – švédské firmy ABU

Teprve když jsem ho měl v ruce, začal jsem doopravdy zjišťovat, co to multiplikátor je. Multiplikátor není ničím jiným než cívkou uloženou na dvou ložiscích v pevném pouzdře. Osa cívky jde kolmo k ose prutu. Z jedné stany je poháněn jednoduchým čelním převodem od kličky a na druhé straně je převod řadiče vlasce. Řadič při chytání jezdí před cívkou zleva doprava a zpět a zajišťuje správné křížení vlasce a brání tak prořezávání horních vrstev dospodu. Dále je multipliktátor vybaven třemi brzdami a kromě nich ještě páčkou nebo tlačítkem, které cívku uvolní pro nahazování. A to je vlastně vše.

Mutliplikátorů je několik druhů. Začněme paradoxně těmi, kterým se věnovat nebudeme. To jsou multiplikátory mořské a sumcové. Ty první jsou veliké a těžké, určené pro big game chytání na moři. Mají jiný systém brzd, obrovskou kapacitu vlasce a různé detaily, které by u nás ztěží našly uplanění. Například oka pro připoutání pásů mezi rybářem a navijákem. Často mají vícestupňové převodovky, dvojité brzdy (jednu na každé straně cívky) elektronická počítadla odvinuté šňůry a jiné technické lahůdky. Podobné, ale menší a lehčí jsou navijáky sumcové. Jejich výhodou je opět veliká kapacita vlasce, robustnost a schopnost přestát bez problémů veliké mechanické namáhání. Těmito navijáky se ale nenahazuje. Nástraha s bójkou se zpravidla zaváží. Tyto navijáky se také používají při pilkrování na moři. To je vlastně vertikální přívlač, ale je to stále velmi vzdáleno chytání u nás za humny. To, čemu se budeme věnovat, jsou multíky vláčecí a házecí. Ty jsou taktéž dvojího druhu, s kruhovým profilem (válcovité) a nízkoprofilové (vajíčka). Rozšířenější jsou ty kulaté. Nízké jsou poněkud složitější, nejsou tak úžasně jednoduché jako klasické multíky kruhového průřezu. Mají často spoustu ložisek a přibližují se technickou složitostí navijákům smekacím. Je ale nutné říct, že právě vajíčka jsou neobyčejně propracované mašinky, která mají své specifické kouzlo.  Například ABU Revo® Toro je vysloveně šperkem.

Kapacita cívky multiplikátoru je v rámci jedné výrobní řady dána výhradně její šířkou

Geniální jednoduchost klasického multiplikátoru je obrovský rozdíl oproti mechanicky složitému smekacímu navijáku. Ať je smekací naviják sebedokonalejší, použité materiály odolnější a tolerance při výrobě přísnější, smekací naviják je z mechanických důvodů odsouzen u přívlače k postupné zkáze. Při přívlači je každý naviják neustále namáhán - při nahazování, vedení nástrahy a zdolávání. Čím těžší nástrahy se používají, tím je to pro smekáč horší. Mechanické namáhání je tady kombinované, excentrické a cyklické. Hlavní osa je střídavě do všech stran namáhána ohybovým momentem od ramena rolničky. Kromě otáčení rotoru se musí cívka vysouvat zepředu dozadu. Nechci rozebírat strojařským pohledem, proč takový způsob namáhání nutně dříve nebo později vyvolá opotřebení převodů a jednotlivých komponentů, ale je to tak. Žádný smekací naviják nemůže přívlač přežít. Jde jen o to, jak dlouho bude přežívat.

Multiplikátor naproti tomu může na střední a těžkou přívlač sloužit celý život. Není to reklamní slogan, ale realita. Měl jsem v ruce Ambassadeury ze začátku sedmdesátých let a kromě jisté omšelosti povrchové úpravy jim nebylo co vytknout. Díky jejich jednoduchosti se nikdo nemusí bát „servisovat" si svůj naviják svépomocí. Na rozdíl od smekacích navijáků, kde u některých výrobců otevřením těla navijáku ztratíte záruku, výrobci multiplikátorů „rozborku a sborku" doporučují. Já rozebírám, čistím a mažu multíky pokaždé, když se během chytání dostanou pod vodu (někdy se to stává), zmoknou, nebo pokud uznám za vhodné. Povolením šroubů na jedné straně odmontuji převodovou část a zůstane mi v ruce klec a cívka. Vše očistím a promažu na příslušných místech dle návodu výrobce. Celá operace zabere pár minut. Díky tomu moje multíky nestárnou. Investovat těch několik okamžiků do péče se určitě vyplatí.

Zmínil jsem, že má multipliktor tři brzdy. Tou první je brzda zdolávací. Ovládá se hvězdicovou maticí uloženou na ose kličky. Brzda se ovládá pohotově a pohodlně rukou, kterou navíjím. Brzdy multiplikátorů jasně překonávají brzdy většiny smekacích navijáků. Plynulostí brzdného účinku a přesností nastavení se jim mohou rovnat snad jen brzdy nejdražších smekacích roláků. Je to dáno zejména větší plochou brzdých destiček.

 

Dále je multiplikátor vybaven pracovní brzdou, ta brání přetočení cívky - tedy situaci, kdyby se cívka točila při náhozu rychleji než kolik vlasce si odebírá letící nástraha. Existují dvě konstrukční řešení této brzdy - magnetická a odstředivá. Magnetická funguje tak, že na cívce a v pouzdře cívky jsou umístěny magnety, které se odpuzují. Přisouváním nebo odsouváním magnetů můžu regulovat sílu brzdného účinku. Existují i brzdy elektromagnetické, kdy se při roztočení cívky indukují vířivé proudy a ty brzdí cívku. S chytáním s „magnetickým" multiplikátorem nemám zatím žádné osobní zkušenosti. Odstředivá brzda řeší problém regulace rychlosti otáčení cívky při náhozu s překvapivou jednoduchostí. Na cívce jsou takzvané piny. Jedná se o malá zavažíčka která se volně pohybují po k ose cívky kolmých vodících osičkách. Po složení navijáku celý sytém zapadne do válcového prostoru o jehož vnější stěnu piny při náhozu drhnou. Jde tedy o třecí brzdu. Odstředivá síla je tím větší, čím rychleji se cívka točí a tím více bude přibrzďována. I tato brzda jde nastavit. Zde výrobci používají více systémů. Buď lze piny vyměnit (Abu), nebo je zablokovat a ony už po osičkách nemohou volně klouzat a tím jsou deaktivovány (Shimano). Většina multiplikátorů má čtyři osičky, ale vyrábějí se i šestipinové i dvoupinové (pro nejmenší typy multiplikátorů). Možností nastavení odstředivé brzdy je hned několik. Při nákupu nového multiplikátoru dodává Abu dvě velikosti pinů (lehčí a těžší). Různými kombinacemi pinů (či jejich vyjmutím) lze velmi přesně odstředivky přizpůsobit vašemu způsobu chytání a házení.  Jediným omezení je, že rozložení pinů musí být symetrické. Já  mám u typu UC5601C použité jen dva piny naproti sobě, ale ty těžší. U menšího UC4601C mám „nejlehčí možnost" a to použité jen dva lehčí piny. Po nalezení nastavení, které vyhovuje mému stylu házení  jsem s odtředivkami už nikdy nic víc po celý multíkový život nedělal. Pracovní brzda (ať už odstředivá nebo mechanická) brzdí cívku při náhozu podle toho jak rychle se cívka točí.

Poslední brzda přibrzďuje cívky rovnoměrně bez ohledu na rychlost jejího otáčení. Je to mechanická brzda. Tuto brzdu budete při chytání s multiplikátorem přenastavovat nejčastěji, zejména jste-li začátečníci. Brzda se reguluje pomocí šroubu na straně multíku pod kličkou. Šroub přitlačuje plíšek na osu cívky a tím jí brzdí. U této brzdy platí více než kde jinde: „něco za něco". Čím bude tato brzda povolenější tím dál budete házet, čím víc jí povolíte, tím vyšší je riziko, že se vám při náhozu multiplikátor zaplní chuchvalcem vlasce, který vás zaměstná na dost dlouhou dobu, abyste se přestali usmívat. Proto je třeba nastavit mechanickou brzdu správně. Čím více odchytaných hodin a dnů s multíkem budete mít na kontě a čím víc hodů bez zamotání budete za sebou mít, tím méně si budete moci dovolit tuto brzdu utahovat.

Detailní pohled na odstředivou brzdu s šesti piny

Poslední a nejdůležitější brzdou je váš palec. Tím lze jednak regulovat otáčky cívky jako takové, jednak reagovat na různé podmínky a situace. Přibrzďování palcem dokáže eliminovat např. vliv větru. Celá sestava se trochu jinak chová hážu-li daleko (co to dá) nebo mířím do konkrétního místa, které je třeba nedaleko. Šikovný a vytrénovaný palec časem odsune mechanickou brzdu do pozadí a budete spoléhat v drtivé většině případů jen na něj.

Konstrukce rámu či pouzdra multiplikátoru je většinou klecová. Obě strany jsou spojeny pomocí příčných vzpěr. Přední vzpěra obsahuje šnekový převod, kterým je poháněn řadič. Díky své kompaktnosti je konstrukce neobyčejně tuhá a to přispívá k vysoké životnosti multiplikátoru. Vyrábějí se i multiplikátory s tělem z jednoho kusu opracovaného kovu. Cena takového navijáku bývá vysoká. Tento typ těla měl Abu Mörrum, dnes ji nevyráběný, ale stále žádaný multiplikátor. Jeho ceny v internetových aukcích často převyšují ceny, za které byly tyto navijáky prodávány jako nové!

Při výběru multiplikátoru je neradno přehlédnout jeden drobný detail. Tím je levorukost a pravorukost. U smekacího navijáku není problém kličku namontovat z druhé strany. Ne tak u multíku, tam je poloha kličky daná a nelze s ní nic udělat. Protože většina produkce multiplikátorů směřuje do Severní Ameriky, tamější trh ovlivňuje nabídku i u nás. V Americe je základním způsobem multíkového držení, že se prut drží levou rukou a točí se pravou. Tedy obráceně než jak chytá většina lidí v Evropě. Američané nahazují pravou rukou, a pak si prut přehodí do levé a točí pravou. Nikdy jsem úplně nepochopil, proč tomu tak je. Nicméně pro nás je podstatné, že je třeba si rozmyslet, zda budu chtít chytat „normálně" nebo po „americku". Já mám své multíky levoruké a prut držím po evropsku v pravé a při nahazování jej nepřehazuji z ruky do ruky. Nabídka levorukých multiplikátorů je menší a některé modely se jako leovoruké nevyrábí vůbec. Naopak leváci si tady užijí nezvyklý pocit, že mají větší výběr než praváci.

Naši rybáři dávají přednost levorukým modelům, ve světě je tomu spíše naopak

Při výběru multiplikátoru bude hrát podstatnou roli i jeho velikost.  Zde je třeba si ujasnit, co a zejména na co hodlám chytat. Platí, že čím větší a těžší nástrahy používám, tím větší naviják bych měl mít. Potom bude celá sestava lépe sladěná a brzdy budou pracovat při nahazování v tom pásmu zatížení, na které byli navrženy. Jako referenci uvádím orientační porovnání s velikostním označením firmy ABU. Velikosti řady 4000 jsou vhodné na nástrahy o hmotnosti 10-25g, pětkovému bych přiřadil rozmezí 20-40g. Velikost 6000 je vhodná pro chytání těžkými nástrahami (velké třpytky a woblery) a na jerkování. Dalším využitím bude hlubiná přívlač. Šestkové multíky mají navíc trollingového cvrčka, který na menších modelech není. Velikosti větší (odpovídající 7000 a více) bych nechal na moře či pro specialisty hlubinné přívlače. Čtyřkové modely mají tlačítko uvolnění cívky pro nahazování umístěno na straně u kličky. Větší modely mají na zadní příčné vzpěře v celé šířce navijáku plastovou destičku, která se před nahazováním zatlačí dolů.

Portrét „umultíkované“ štiky

Nízkoprofilové multíky nebo chcete-li „vajíčka" stojí jaksi mimo toto velikostní dělení. Každopádně díky menším a tudíž lehčím cívkám se s nimi budou snáze házet lehčí nástrahy. Výrobci vůbec hodně pracují na snížení hmotnosti rotujících součástí. Odvrtávané cívky a tenkostěnné cívky jsou dnes již běžné podobně jako to známe u smekacích navijáků. Mezi materiály používané k výrobě cívek se stále častěji protlačuje lehký, ale drahý hořčík. I u něčeho tak „jednoduchého" jako je multík se výrobci stále snaží přijít s něčím novým. Ovšem na klasickém kulatém multiplikátoru se toho moc vylepšit nedá. Hlavními devizami těchto navijáků budou jednoduchá konstrukce, kterou je už jen třeba podpořit kvalitou použitých materiálů a přesností jejich opracování. Do dnešní doby založené na masové výrobě levných výrobků s krátkou životností se pořádný poctivý multík skoro nehodí. A tak není divu, že není zas tak moc firem, které takové strojky vyrábějí, i když pár se jich najde. A která z nich je ta nej? U „vajíček" bych se neodvážil tvrdit, která firma hraje na trhu prim, zda je to ABU, Daiwa, Shimano nebo někdo jiný, ale u kulatých multiplikátorů je podle mého názoru stále ABU o kousek před ostatními.

Nízkoprofilový multiplikátor od Shimana – podobné navijáky jsou oblíbené v USA pro lov okounka pstruhového

Autor vláčející na své oblíbené vodě

Pokud vás moje povídání zaujalo, můžete udělat následující. Zajděte do nějakého obchodu, nechte si nasadit špičkový multiplikátor na odpovídající prut, umístěte prsty na jejich místa (na druhý pokus zaklapnou, jako byste to dělali odjakživa) a zkuste si zatočit. Možná pak zjistíte, že chycena může být občas nejen ryba, ale i rybář...

Text: Josef ČADEKFoto: Miroslav Horáček

Tento a další články naleznete v lednovém vydání časopisu KAJMAN Kajman