Jak to vlastně začalo? Asi do svých patnácti let jsem nedovedl jít k vodě cíleně lovit boleny, spočívalo to hlavně v nedostatku informací a absolutně žádných zkušenostech. Až jednou u nedělního oběda jsem dědovi nahodil téma o dravé oukleji a dozvěděl jsem se spousty  zajímavých informací, které jsem chtěl co nejdříve vyzkoušet.

Děda se zmiňoval o jistém vtoku malého potoka do řeky. Tam že prý boleni pokaždé drancovali drobný potěr. Navázal jsem tedy malou černou vrbovku (rotační třpytku s křidélkem ve tvaru vrbového listu) a začal onen úsek prochytávat, bohužel bez úspěchu.

Druhá návštěva tohoto místa už vypadala slibněji, asi po půlhodince byl dravec na prutě. Nebyl velký, měl jen kolem 35cm, ale jednalo se o prvního mého bolena, který ve mně vyvolal velký zájem tuto rybu blíže poznat. Začal jsem tedy studovat onu "dravou ouklej" a dnes už se mohu podělit o některé zajímavé poznatky.

KDY

Bolena dravého lovím prakticky celoročně. Od začátku nového roku až do zahájení lovu přívlačí, tedy do června, chytám boleny s muškařským náčiním na nymfy v místech, kde přechází mělčina do hlubší vody, snažím se vyhledávat hranu. Tam boleni často v tomto období sbírají drobné vodní živočichy.

Po zahájení lovu přívlačí se začínám bolenům věnovat aktivněji  a až do konce roku nechytám jiným způsobem než lehkou nebo ultralehkou přívlačí. V letních vedrech jsou boleni velice aktivní a lov je tím zajímavější. Ryby se více objevují u hladiny, kde provádějí tak zvané „bolení mlácení“.

Od jednoho kolegy jsem se dokonce dozvěděl, že toto mlácení je bolení druh lovu, kdy více kusů bolenů najíždí do hejn malých rybek a tam je podobně jako kosatky ubíjejí ocasy. To je ovšem nesmysl. Kolegovi jsem to vážným výrazem odkýval a v duchu si udělal vlastní úsudek.

KDE

Zimní lov bolena moc rád neprovozuji, jsem člověk, co má rád teplo a tak se zaměříme spíše na letní období. Začátkem vláčkařské sezóny boleny přibližně do konce června vyhledávám hlavně na stojaté vodě, konkretně na přehradách. Zde se s bolenem setkáme poblíž utopených loděk, křoví a nebo v blízkosti kempů. Ač je to poněkud divné, bolen se opravdu často zdržuje v blízkosti koupajících se lidí.

Moje teorie je taková, lide si k vodě rádi berou různé potraviny a některé se dostanou do vody, toho využívají drobné rybky, které zároveň v přikalené vodě hledají úkryt.

Poněkud zajímavější je lov na tekoucí vodě. Tam chodím na boleny v období od začátku července až do konce října. V letních vedrech hledám boleny přibližně v polovině řečiště. Pokud se bolen zdržuje jen zde, nemá cenu lov ani začínat a je zapotřebí vodu pozorně sledovat. Občasné mlácení za kameny v půli řečiště většinou rybář zahlédne a začne prochytávat v jeho blízkosti a v tom je ta hlavní, podstatná chyba! Bolen sice za vedenou nástrahou pojede, ale naděje, že ji vezme je velice malá. Naopak -bolen si nástrahu dokonale prohlédne a už po dalším hodu je pro něj nezajímavá. Zde už zbývá pouze převázat nástrahu za jinou. Je tedy důležitá trpělivost. Více o tom, jak si v dané situaci počínat, napíšu v závěru článku.

V tomto období se na bolena vydávám ještě i pod jezy, kde prochytávám vývařiště kolmo směrem ke břehu nebo vyhledáváme takzvané "jazyky" pod splavy.

JAK

Základem vláčecího náčiní na boleny je prut a spolehlivý naviják. Já užívám York Eagle Jig 270 cm / 1-10g a naviják Gull Master 940 s navinutým vlascem 0,145 - 0,165mm. S tímto kompletem jsem již delší dobu spokojen.

V nástrahách mam rád jednoduchost, klasiku a hlavně preferuji drobné nástrahy. Na přehradu, tedy na stojatou vodu, budu volit wobblírka do 4cm, nebo rotační třpytku s křidélkem ve tvaru vrbového listu velikosti 00-2.

Je dobře zabrodit a procházet tiše břehy. Boleni vetšinou objíždějí své teritorium a  vždy loví pouze v jediném místě. V praxi je to v blízkosti zatopených překážek. Objíždění teritoria má význam v tom, že bolen houfuje drobný potěr a pak do něho najíždí. Vybírá si přitom malé a zmrzačené rybky. Podle toho se bude odvíjet i naše přitahování nástrahy - střídavě cukáme a poté sprintem navíjíme.

Na této vodě se dobře osvědčila i metoda na čekanou, kdy nám stačí na kmenový vlasec navázat jednoduchý jednoháček (ne lesklý) a na něj napíchnout celou patku rohlíku, kterou necháme volně unášet na hladině. Tuto metodu ale moc neprovozuji, i přes to, že je velice účinná.

Pomalu přejdeme na řeku kousek nad přehradou, kde je mírný proud a značná hloubka. Zde se boleni drží v blízkostech břehů, kde sbírají vše, co zahlédnou. V těchto místech je dobré nástrahu jen popouštět. Malé streamery bez zátěže pouštím podél břehu a malými škubanci je oživuji. Imituji tím spadlou můru nebo jiný hmyz. Úspěch při použití jiných metod je zde spíše náhodný.

Směrem proti proudu se dostáváme už na menší hloubky s uměle vytvořenými jízky a menšími peřejemi. Použijeme drobné rotační třpytky, woblery a twistery. V místech, kde je voda mělká a proudící, je dobré zabrodit a prochytávat  břehy, tišiny za kameny a různé zátoky rychlým navíjením. Ve vývařištích prochytáváme buben jezu směrem od středu ke břehu, imitujeme tak oukleje prchající na mělčiny nebo menší plotičky přiživující se na řasách.

A nyní se dostáváme do horního toku, už blíže k pstruhovému pásmu, kde lovím nejraději. I když se to zda zvláštní, odtud, kde je nejvíce překážek a nejmenší hloubka, mám nejvíce úspěchů. Je to dáno tím, že drobné rybky hledají úkryt a potravu právě v těchto vodách. Boleni je následují a loví i v úplných mělčinách.

Jak jsem již zmiňoval, v těchto podmínkách dělají rybáři při lovu nejvíce chyb.

Za prvé je to v tom, že většina hned zbrkle zabrodí a hledá tu nejhlubší  část úseku. To je chyba! Tady bolen málokdy loví a hlavně v tuto dobu jsou mu na těchto místech rybky až moc podezřelé. Druhá chyba spočívá v již zmiňovaném vrhaní nástrah do míst, kde se bolen objevil, konkrétně na hloubce. Toto se totiž nedá popsat jako zalovení. Je tedy zapotřebí vodu chvilku dobře pozorovat a vyhledat pohyb na středu řečiště. V případě pohybu je dobře zabrodit,  ve větší vzdálenosti pod rybou, tedy níže po proudu a dlouhými hody prochytávat okolí břehu. Navíjení musí být až zběsilé, dobré je, když nástraha zanechá na hladině  drobnou stopu. Proč to a ne hod přímo k rybě? Bolen má vynikající zrak a v těchto případech většinou loví jedince unikající od hejna rybek.

Zajímavosti

Mnohdy se stane, že úspěšně lovíte a najednou jako když dáte pauzu a je konec. Je pak dobré vyměnit nástrahu za úplně odlišnou - například rotační třpytku za woblera nebo twistera.

Bolen téměř nikdy nevezme rybku nebo nástrahu, která je vedena proti proudu na pomalejší vodě. Převážně se jedná o náhodu a nebo abnormálně nízké počty rybek v onom místě.

Bolen dá přednost útoku na rybičku ve velmi mělké vodě před rybkou, s níž se potká na hloubce.

„Bolení barvy“ jsou převážně přírodní, dle účinnosti je to černá, stříbrná s červenou, měděná a zlatá.

Z DÍLNY

Na proudící vodu se dá doma snadno vyrobit velice účinná nástraha, kterou zvládne udělat každý trochu zručný rybář. Postačí nám  dva mikrokroužky, jeden trojháček a hliníková nebo měděná trubička o průměru cca 5-10mm. Tu seřízneme na obou stranách pod úhlem 45°, do vzniklého hrotu vyvrtáme malou dírku a to samé na druhé straně. Dírkami provlékneme mikrokroužky a na jeden navlékneme trojháček. Tím je nástraha hotová.

Můžeme ji ještě zpestřit peřím nebo chemlonem. Je velice účinná v mělkých vodách.

Text i foto:  Karel Dedecius – dodorider