Klasické uspořádání oček vs. Fuji New Concept

Klasické uspořádání oček

 

V ještě poměrně nedávných dobách měla naprostá většina prutů (bez ohledu na to, pro jakou techniku byly určeny) dvoupatková očka. Později se v rámci zlehčování jejich konstrukce začala používat očka jednopatková. Dnes se s nimi setkáme prakticky u všech kategorií prutů od plavačkových přes vláčecí, feederové, muškařské až po lehké kaprové.

U vláčecích prutů přišla fima Fuji před několika lety s koncepcí, kdy je blank prutu osazen sadou jednopatkových oček, z nichž první je poměrně veliké a odstává daleko od blanku, ale pak se velikost oček rychle zmenší a horní třetina prutu je hustě pokryta miniaturními očky nalepenými přímo na blank. Toto řešení označované jako Fuji New Concept se ujalo a stalo se jakýmsi standardem při výrobě lehčích vláčecích prutů. Naproti tomu u těžších „vláčáků“ se ještě poměrně zdatně drží klasické uspořádání oček, kdy je blank pokryt menším počtem dvoupatkových oček o relativně velkém průměru.

Obě řešení mají své výhody a nevýhody a „potkávají“ se někde v hmotnostní kategorii do 40 – 60 g.

 

Otázka dnešního Duelu je taková: Máte možnost nechat si postavit prut pro střední přívlač s gramáží kolem 50 g (řekněme pro lov štik) a můžete si vybrat typ a uspořádání oček. Kterému řešení byste dali přednost?

 

Klasické uspořádání se vyznačuje tím, že očka jsou větší, bytelná, ale je jich méně. U prutu dlouhého 270 cm je jich nejčastěji 7. Tento počet má jak vyobrazený prut SPRO Inspiration Spin 50 (270 cm/15 –50 g), tak třeba slavný Kev Pike od Sportexu, který už v jednom z Duelů byl.

Hlavní výhodou velkých dvoupatkových oček je jejich odolnost. Je daleko těžší takové očko ulomit, vyhnout nebo jinak poškodit a proto jsou jimi stále osazovány pruty pro vysoké zatížení – například vláčecí pruty určené pro sumcovou přívlač nebo lov mořských ryb. Při extrémní námaze dvoupatkové očko prakticky netlačí na blank a rovnoměrně ho zatěžuje v širším úseku.

Z dalších výhod je možné zmínit i skutečnost, že je mnohem obtížnější ohnout nebo jinak poškodit některé z oček při transportu prutu. Větší průměr oček má také celkem pozitivní vliv na délku hodů. Za zmínku stojí snad i to, že na dvoupatkových očkách se mohou designéři víc vyřádit. Některé typy jsou hodně zajímavé a mohou svým tvarem podtrhnout celkový dojem z prutu.

Tím ale výhody asi končí. Hlavní nevýhodou dvoupatkových oček je to, že hodně váží. Ačkoli sada oček vyrobená v duchu Fuji New Conceptu má dva tři kousky navíc, celková hmotnost může být i poloviční. Pokud se ptáte, zda na těch pár gramech záleží, pak musím odpovědět, že jsem byl doslova šokován, když jsem měl možnost vyzkoušet si při přestavbě prut s „odstrojeným“ blankem, na nějž se postupně přidávala očka. Každé očko navíc se projeví a čím blíže ke špici, tím víc. Vinu na tom má hlavně setrvačnost těch pár gramů kovu a keramiky, kterou pocítíte při každém pohybu prutu a samozřejmě i fakt, že prut se chová jako páka, takže jakákoli zátěž v  oblasti jeho špice je cítit víc než kdekoli jinde.

Kromě samotné hmotnosti oček se musí připočíst i hmotnost ovinů a lakování. Prut se šesti dvoupatkovými a jedním koncovým očkem má 13 míst, kde byl blank ovinut nití a lakován, prut s devíti jednopatkovými a koncovým očkem jen 10. To je další ušetřená hmotnost.

No a konečně – vyvázání očka je pracovní úkon, k němuž je třeba materiál i pracovní doba stavěče. Prut vybavený dvoupatkovými očky bude díky tomu o chloupek dražší. Ale z pohledu jeho nákupu je to nejspíš prkotina.

Ve finále je tedy třeba říct, že hlavní výhodou „klasiky“ je robustnost a odolnost. Jestliže je to zásadní požadavek kladený na nově kupovaný prut, představují dvoupatková očka lepší volbu. U prutů vysokých gramáží navíc ten pocit z pár gramů navíc není nijak výrazný.

Jinak ale „dvoupatková klasika“ postupně vyklízí pole modernějšímu trendu založenému na použití jednopatkových oček. Jak moc je to dobře, toť otázka.

Fuji New Concept

 

Osazování lehkých vláčecích (a nejen vláčecích) prutů jednopatkovými očky má už delší historii. Používala se očka různě velká, s různě dlouhou nožkou a také se s jejich počtem všelijak experimentovalo. Zdá se ale, že několik let stará koncepce firmy Fuji vychází ze všech těchto experimentů jako vítěz. Typickým prutem s touto sadou oček je například Team Dragon 260 cm / 7 – 21 g na přiloženém snímku.

Podle mého názoru je klíčovým prvkem celého konceptu výrazné snížení hmotnosti oček v horní části (zhruba třetině) prutu. Oček je tam sice dost, ale jsou velmi malá – běžný vnitřní průměr je jen 6 – 7 mm. Díky tomu jsou mimořádně lehká a prut jimi osazený je daleko živější. Jinak řečeno – blank může víc projevit své vlastnosti místo toho, aby se pral se setrvačností těžkých oček. Rybář také lépe cítí nástrahu, zvláště je-li hodně lehká.

Je otázkou, zda miniaturní očka vydrží nároky na ně kladené, ale moje dosavadní zkušenosti říkají, že ano a s přehledem. S rozvojem nových výstelkových keramik jako je zejména materiál Fuji Alconite, není problém, aby i malé očko vydrželo extrémní námahu. I na jerkových prutech s odhozovou hmotností přes 100 g se dnes používají titěrně vypadající očka, která byste před dvaceti lety našli maximálně na nějakém lehkém pstruhovém proutku. Dost jsem se tomu divil, ale po pár desítkách hodin odchytaných s takovým prutem jsem nenašel důvod si na něco stěžovat.

Pokud jde o oblast kolem špičky prutu, tam opravdu není proč se malých oček bát. V první řadě tu na očka nepůsobí žádné mimořádné síly – potvrdí vám to každý feedrař. Další věc je, že očka jsou v této oblasti dost blízko u sebe, takže se na ně síla lépe rozkládá a také se tím lépe využívá akce blanku. No a do třetice – očka Fuji New Concept použitá v oblasti špičky mají velmi krátkou (v podstatě žádnou) nožku, čímž je minimalizován efekt páky, díky němuž by se očko při extrémním zatížení ohnulo nebo třeba i poškodilo blank.

U oček níže na prutu už působí větší síly a nejvíce zatížené bude nakonec při silovém zdolávání to spodní a největší. Když si uvědomíte, že je poměrně dlouhé a usazené za pomoci jediné řady ovinů, je jasné, že při velké námaze bude mít přední část jeho patky tendenci se oddálit od blanku a zadní část na něj naopak bude tlačit (jestli si to neumíte představit, koukněte nahoru na fotku a uvažujte, co by se stalo, kdybyste za to největší očko zatáhli vší silou směrem dolů).

Je pak otázkou kvality nití, laku i samotného blanku, jak v takové zkoušce obstojí. U výkonnějších prutů se ale pro jistotu často sahá k tomu, že je toto spodní očko a někdy i několik nad ním, dvoupatkové.

Do malých oček v horní části prutu je ale třeba vlasec nebo šňůru z cívky nasměrovat a srovnat, aby jimi hladce procházely. To má na starosti první trojice oček. Dolní vodicí očko je veliké a má dlouhou nožku, aby se do něj snadno nasměrovaly smyčky vlasce odvíjející se z cívky navijáku. Další očka se ale rychle zmenšují, aby se spirála vlasce co nejrychleji srovnala a drobnými očky v oblasti špice už procházel prakticky rovný vlasec. Toto řešení je vysoce funkční a v porovnání s pruty vyzbrojenými dvoupatkovými očky o velkém průměru nejsou hody nijak zásadně kratší (hodně záleží na konkrétním prutu, takže srovnávat detailněji si netroufám).

Výhody Fuji New Conceptu jsou v podstatě jasné. Prut je celkově lehčí a díky snížení hmotnosti oček v oblasti špičky je subjektivně rychlejší, živější a příjemnější. U prutů pro lehčí přívlač je tento rozdíl naprosto zásadní a pravděpodobně už v této kategorii nemají dvoupatková očka šanci.

Použití jednopatkových oček ušetří stavěči nějaké to vyvazování, takže i zlevňuje stavbu prutu. Asi to nemá význam při zakázkové stavbě, ale při masové tovární produkci se počítá s každým výrobním krokem.

Firemní seznam výhod je delší než můj, prohlédnout si ho můžete zde (je v angličtině):

http://www.kowafuji.com/ngc.htm

Potenciální nevýhodou je snazší možnost ohnutí nebo ulomení očka, což se stane spíš během transportu než při zdolávání ryby. Pro detailisty je nepříjemné i to, že občas se některé z jednopatkových oček při zatížení lehce uvolní a pak při protřepávání prutu naprázdno tiše cvaká. Na funkčnost to nemá žádný vliv, ale je to skvrna na dokonalosti oblíbené hůlky, kterou si nejčastěji uvědomíte při hraní si s cajkem za dlouhých zimních večerů.

Docela mě překvapilo, že výrobci si věří a často kompletně osazují jednopatkovými očky i hodně výkonné pruty včetně modelů s odhozovou hmotností až do 100 g. Viděl jsem ale prut s jednopatkovými očky, s nímž byly zdolány desítky sumců včetně kusů přes 150 cm a nezdálo se, že by tím nějak utrpěl.

Ovšem, jak říká jeden kamarád, jistota je kulomet a všechno má své meze. Na moři už se s jednopatkovými očky moc nepočítá a i naši specialisté na sumcovou vláčku většinou preferují pruty s dvoupatkovými očky.

Klady

Očka snesou větší zatížení

Menší pravděpodobnost poškození očka např. při transportu

Zápory

Dvoupatková očka jsou těžší

Mají větší (a negativní) vliv na rychlost a vyvážení prutu